ROZHOVOR | "To, jaká jsem a jak se cítím, považuji za formu umění," říká Karin Ann

Debutovala jste teprve začátkem minulého roku. Od té chvíle jste zaznamenala mnoho úspěchů. Co pro vás znamenají? Jak si zvykáte na zájem médií?
Myslím, že jsem ještě úplně nezpracovala všechno, co se za poslední rok stalo a čeho jsem dosáhla. Když jsem loni začala vydávat písničky, tak jsem ani nečekala takový úspěch a už vůbec ne tak rychle, ale určitě jsem za všechno vděčná.

TOP 6 videoklipů týdne: Eliška Rusková zkouší dramatičtější rovinu, Karin Ann zpívá o genderové nerovnosti a NANDAY o lidech, kteří nechali alkoholu a drog

Srovnávají vás s Billie Eilish. Štve vás tato nálepka, nebo to cítíte jako uznání?
Řekla bych, že je to trochu z obojího. Billie Eilish je jednou z nejúspěšnějších hudebnic na světě a já ji velmi respektuji a podporuji. Ale na druhou stranu chci, aby mě lidi vnímali jako jedince a soustředili se na to, co dělám já, ne, aby mě přirovnávali k někomu jinému.

Kdo je vaším vzorem? Ať už co se hudby, stylu oblékání, vizuálu a podobně týče.
Je jich hrozně moc. Od všeho něco. Ať už to jsou staré kapely jako například Queen či The Beatles, anebo mladší umělci jako například Yungblud, Billie Eilish, Girl in Red, Isaac Dunbar a tak dále. Též mě hodně inspirují filmy třeba Tima Burtona.

Kdo vás přivedl k hudbě? Chtěla jste být odmalička zpěvačkou?
Vztah k hudbě jsem měla odmalička. Máma nám vždy pouštěla muziku, která se jí zrovna líbila a k hudbě jsem se dostala také skrze sporty, kterým jsem se věnovala. Když někdo řekne, že by chtěl udělat kariéru v kreativním průmyslu, dívají se na něj jako na mimozemšťana a snaží se mu to rozmluvit. Proto jsem nikdy ani nepřemýšlela nad tím, že bych se hudbou začala živit. Teda jen do té doby, než jsem pustila ven muziku, která se začala chytat.

Prohlásila jste, že chcete být přirozená. Například vizáží mi to tak ale nepřijde. Jak jste to myslela? Projevem, obsahem, prezentací?
Osobností, názory, vyjadřováním, ale i stylem a vizáží. Když ale mluvím o přirozenosti, co se stylu a vizáže týče, myslím tím mou autenticitu a to, jaká jsem, jak se cítím. Považuji to za formu umění.

Často měníte barvu svých vlasů. Existuje nějaká, kterou jste ještě neměla na hlavě? A v které se cítíte nejlépe?
Je mnoho barev, které jsem ještě na hlavě neměla. (smích) Ale to, v jaké se cítím nejlépe, se vždy mění podle toho, jak se měním já. Například teď jsem spokojená s barvou, kterou mám nyní na vlasech.

Karin Ann zpívá o svém nejtemnějším období, píseň doprovází hororový videoklip

Zpíváte anglicky, což člověka vede k tomu, že pravděpodobně chcete prorazit v zahraničí. Není to trochu kontraproduktivní v tom smyslu, že v zahraničí je více holek podobného typu než tady, kde se vyjímáte?
Angličtina je více přirozená mně i tomu, co dělám, takže tvořím v ní. Ve světě je více lidí, kteří mají podobné nastavení mysli jako mám já, a tím pádem se necítí sami ani oni ani já. To je důvod, kvůli kterému jsem začala dělat hudbu. A taky si myslím, že kdybych se uchytila i v zahraničí, mohlo by to pomoci vývoji Slovenska, mohla bych poukázat na problémy, které tady jsou.

Možná jde o můj subjektivní pocit, ale přijde mi, že se spíše než na slovenskou scénu, orientujete na českou. Proč tomu tak je?
Neřekla bych, že se orientuju specificky na nějakou scénu, možná jsem jen měla větší odezvu v Čechách než na Slovensku. Mně je i Česko velmi blízké, protože moje máma pochází z Plzně a mám tam i rodinu, za kterou jezdím.

Jak vlastně vznikají vaše singly? Píšete si je sama?
Většinou si píšu písničky sama a vždy co nejvíc zasahuju do jejich produkce a podobně.

Málo začínajících interpretů se může pochlubit, že se v prvních měsících dostane pod label, který má zahraniční kontakty. Jak jste se k němu dostala?
Nemám label, mám management. Byla jsem sama překvapená, že o mě poprvé projevil zájem a myslím, že i on porozuměl tomu, že mě ať už kreativně nebo osobu jako takovou, budou lépe chápat v zahraničí. Tady je vše v tomhle směru ještě nové. Proto se mě hned management snažil spojit s lidmi, kteří pochopí mou kreativní vizi. A tak jsem se dostala k Mattu Schwartzovi (producent, skladatel a DJ; spolupracoval s Ollly Mursem, Yungbludem nebo Robbie Williamsem, pozn. red), který dělal s lidmi, jež obdivuji, o čemž jsem tenkrát ještě nevěděla.

Jste před vydáním debutu. Na co se můžeme těšit?
Před mým prvním EP by měl vyjít ještě jeden singl. Jde o spolupráci a těším se, až si píseň lidé budou moci poslechnout.

Deska by měla být o rovnosti pohlaví a rasy, právech zvířat a ekologii – nejsou to až moc prvoplánová, ale zároveň hluboká, témata na osmnáctiletou holku?
Mladí lidé jsou v tomhle směru dost podceňovaní. Myslím si, že je to i proto, že je naše generací první, která má přístup ke světovým informacím a jen díky pár kliknutím se může dozvědět, co se všude děje. Podle mě s naší generací přestává platit to pravidlo, že čím je člověk starší, tím víc toho ví. Mladí lidé dnes mají častokrát větší přehled než starší generace. Vlastně ani nemáme na výběr v tom, jestli se o to zajímat, nebo ne. Pokud se totiž nebudeme starat o to, co se děje kolem nás, naše planeta přestane být místem, kde se dá žít.

Asi to souvisí s tím, že studujete obor sociální pracovník. Proč jste si ho zvolila?
Původně jsem studovala propagační grafiku, ale kvůli zranění ruky jsem v tom nemohla pokračovat. Psychologie mě vždy bavila, proto jsem si ji vybrala jako obor.

V souvislosti se singlem babyboy jste prohlásila, že pokud někdo cítí, že nemá nikoho, kdo by ho akceptoval a měl rád, ať klidně přijde za vámi a obejmete ho. Měla jste podobnou zkušenost?
Vím, jaké to je cítit se úplně sám, i když jste v místnosti plné lidí. V životě jsem si prošla mnoha věcmi, o kterých téměř nikdo neví. Věcmi, o kterých neví ani moji nejbližší. Hledala jsem únik a porozumění v hudbě a v komunitách, které hudba tvořila. Spojila jsem se díky ní s lidmi, kteří dělali podobnou muziku a procházeli si věcmi, se kterými neměl kromě mě v mém okolí nikdo zkušenosti. A tu samou věc chci pro lidi udělat i já - vytvořit komunitu, která nemá předsudky, bude vás akceptovat a pochopí vás.

Prý jste se setkala s diskriminací kvůli tomu, že jste žena. V jakém duchu?
Už jen co se týče výchovy anebo toho, že mě jako mladou ženu častokrát neberou vážně. Ale když lidem to samé řekne nějaký chlap, tak toho už vážně berou. Ale příkladů je hodně.

Jste i výtvarnice. Co ráda malujete? Využíváte tohoto talentu i hudební kariéře? Například při tvorbě loga, merche a podobně.
Na otázku, co ráda maluji, nemůžu úplně odpovědět. Vždy záleží na tom, jak se cítím a čím si procházím. Hudbu a výtvarné umění spojuji, odráží se to i v klipech, merchi, lyric videích a podobně.

Svou kariéru jste rozjela teprve loni, což vzhledem k aktuální situaci ve světě znamená, že jste asi neměla možnost odehrát příliš živých koncertů. Máte představu, jak by měly vaše show vypadat?
Nějakou představu mám, ale určitě se bude dost měnit v závislosti na získaných zkušenostech i na tom, v čem se na pódiu budu cítit nejlépe a podobně. Teď budu mít možnost si vše vyzkoušet, protože v květnu a v červnu budu předskakovat zpěvačce Sanah na turné po Polsku.

Čeho byste chtěla v hudbě dosáhnout?
To je dost komplikovaná otázka. Nezačala jsem zpívat proto, abych byla slavná. Chtěla jsem pochopit mé pocity a najít komunitu, která je bude také chápat. A to je vlastně mým největším cílem. Vybudovat komunitu, která vás chápe, a kterou stejně tak chápete vy.

Zpracovala: Hana Bukáčková, foto: Ondřej Pýcha, Adam Kořínek
Témata: Karin Ann, Billie Eilish