RECENZE: Green Day jsou ve formě. Saviors je jejich nejlepší deska za poslední léta

Green Day

Saviors

Skladby:
The American Dream Is Killing Me, Look Ma, No Brains!, Bobby Sox, One Eyed Bastard, Dilemma, 1981, Goodnight Adeline, Coma City, Corvette Summer, Suzie Chapstick, Strange Days Are Here To Stay, Living in the 20s, Father to a Son, Saviors, Fancy Sauce, Fever

16 trax / 48:26 min

Vydavatel: Reprise

Jestli album Revolution Radio z roku 2016 bylo kritiky označeno za propadák, po poslední desce Father of All Motherfuckers už Green Day pomalu odepisovali také fanoušci. Prazvláštní složeniny písní a texty, které postrádaly náboj, ale i jakoukoliv zajímavější výpovědní hodnotu. Na předloňském ročníku festivalu Rock For People byli jedním z hlavních headlinerů a nutno říct, že jejich vystoupení bylo povedené, ale i tak se davem neslo šuškání o kapele za zenitem.

Vystoupení, kterým se Green Day zapsali do historie. Na Woodstocku rozpoutali bahenní bitvu

Už zhruba po deseti minutách poslechu je jasné, že novinka je jinde. Písně jsou přímočaré, melodické, ale hlavně - mají co říct. Otvírák The American Dream Is Killing Me je perfektní. Naprosto přesně predikuje, co vás čeká. Kopanec, který rozbije každý americký sen, jestli tedy ona oblíbená nacionální floskule někdy dostála svému názvu. Narážky na bezdomovectví, sebevraždy a konspirační teorie jsou zabaleny do power rockového a pro kapelu typického hávu. Green Day se v tomto případě povedl hit na první dobrou.

Green Day nikdy nešli daleko pro narážku na politiky, politickou situaci či společenskou satiru. Na posledních albech byste nějakou štilavou a vyloženě trefnou píseň nebo protestsong hledali marně. Od alba American Idiot jich začalo v tvorbě kapely ubývat. Tentokrát to ale vypadá, že se kalifornská parta docela hněvá. Je to znát ve skladbách Coma City a Strange Day Are Here To Stay. Mohlo by se zdát, že jde o klasické pesimistické výkřiky stárnoucích chlapíků o tom, jak bylo kdysi na světě fajn, nicméně to by v sobě nesměly ukrývat tolik jasných signálů, vázající se na aktuální dění. Fentanylová krize, střelba a k tomu všemu společenská nevraživost visící ve vzduchu. V titulní Saviors už jde kapela dál a volá po změně a vyzývá k hledání nového zachránce.

V tom všem zmatku okolo se Billie Joe Armstrong jako textař snaží hledat hodnoty. Ve Father to Son je to důležitost rodiny a předání svých zkušení z otce na syna. Sám zpěvák se netají tím, že jde o volné pokračování úspěšného hitu Wake Me Up When September Ends. Obě jsou si podobné i svou strukturou. I v novince to nejprve začne u akustické kytary a později se přetvoří v ryze rockovou záležitost.

Green Day se často označují za loosery. Což je takové oblíbené rockové klišé, se kterým se setkáváme u mnoha kapel v tomto žánru. Nejčastěji jde o sestavy, které se na výsluní dostaly počátkem tohoto milénia. Fungovalo to u Blink 182 nebo Sum 41 a často to skupiny používají dodnes. Přesně v tomto duchu se nese píseň Look Ma, No Brains!. Šlape jako hodinky, je krátká a úderná, jenže i přes její zábavnost jsme podobné písně slyšeli již tolikrát, že zde působí lehce rušivým dojmem.

Od starostí běžného světa si ale kalifornští rockeři rádi odpočinou i na aktuální nahrávce. Bobby Sox je zábavná skladba s potenciálem hitovosti. "Chceš být můj přítel? Chceš být má přítelkyně?" ptá se Billie Joe Armstrong a naráží tak na svou údajnou bisexualitu. O té mluvil v rozhovorech již v devadesátých letech a je pravděpodobné, že díky songu toto téma ožije a bulvární média budou mít žně. Každopádně je zde přehršel mladické spontánní lásky, která lehce odlehčuje celou message alba.

Saviors je v podání Green Day hnací motor, který nás všechny místo pozlátka vede k propasti. Kapela na nové nahrávce ukazuje na zásadní problémy, a to převážně na příkladech ze své domoviny, ale v mnoha ohledech jsou aplikovatelné i na zbytek světa. Zároveň jde po letech o desku, která vás zvedne ze židle svou zábavností. Nejde o nic inovativního, tahle parta se prostě drží toho, co umí nejlépe, zároveň to stále má koule a bezesporu i hitovost. Je to nejlepší deska Green Day za posledních patnáct let, kdy už se o nich mluvilo jak o stagnující kapele, která nás nemůže ničím překvapit.

Text: Tomáš Kocian, foto: Alice Baxley (FB Green Day)
Témata: Green Day, Billie Joe Armstrong, Saviors, recenze