Coldplay: Stadionové vyhoření
Jedna věc je jistá – doba, kdy byla anglická kapela Coldplay schopná sypat z rukávu inteligentní a dobře napsané hity, je už několik let nenávratně pryč.
Žádné překvapení, málokterá skupina dovede přerod z talentovaných hudebníků v globální superhvězdy přestát s čistým štítem. Pod tlakem marketingu a fanoušků se těžko komponuje a prakticky jediná cesta ze stadionu vede k vyhoření.
Je sympatické, že se kapela v čele s Chrisem Martinem rozhodla se svým zamrznutím v jedné poloze něco dělat. Svou aktuální, v pořadí už pátou desku pojmenovanou Mylo Xyloto uváděli na trh několika celkem nečekanými prohlášeními. Má se prý inspirovat v seriálu The Wire, v estetice newyorských graffiti, v industriální hudbě. V přerodu jim měl pomoct jejich tradiční producent Brian Eno, o jehož schopnostech se nedá pochybovat.
Bohužel, kde chybí hudební nápady, nepomůže ani sám Eno. Jediné, co totiž z původně ambiciózního plánu zůstalo, jsou jenom ony propagační řeči. Je sice fakt, že některé skladby na aktuální desce se nepatrně odpoutávají od klasického coldplayovského mustru klavír – kytara – zpěv, to je ale jenom vnější vrstva. Uvnitř se skrývají skladby, které by sice chtěly mít sílu hitovek z prvních dvou alb, jejich chytlavosti se ale blíží snad jenom singl Paradise. I ten je ale alespoň zkažený naprosto nepochopitelným klipem, ve kterém se slon na jednokolce vydává na pouť z londýnské zoo směrem do domovské Afriky. Bůhví proč.
Ploché a průměrné album. Tak se dá novinka Coldplay se zkratce popsat a člověk ani nemusí mít špatné svědomí z toho, že snad něco přeslechl. Dala by se skoro dát ruka do ohně za to, že Coldplay už se své první desce nepřiblíží nikdy. Stejně tak je ale skoro jisté, že pravověrným fanouškům to vadit nebude. Při hromadném zpěvu na stadionech se ztratí leccos.
Chválit se dá snad jenom ona obligátní snaha. Z desky je rozhodně cítit touha dělat věci jinak, vymanit se ze zavedených škatulek a přesvědčit posluchače, že i Coldplay umějí být progresivní. Je to ale podobná situace, jako kdyby se Pavel Horváth rozhodl, že ovládne záložní řadu Realu Madrid. Po pár minutách by byl zpocený, z očí by mu určitě sršela snaha a zanícenost, ale ke gólu by jeho lopocení rozhodně nevedlo.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
