Upachtění Andělé si dál žijí ve svém světě

Karel Veselý
9. 3. 2012 10:00
Tomáš Klus a Václav Neckář dostali tři ceny
Foto: Aktuálně.cz

Praha - V pražské Incheba Aréně se ve čtvrtek udělovaly hudební ceny Anděl za rok 2011. Nejvíce si jich odnášejí dva zpěváci, které dělí několik generací - pětadvacetiletý Tomáš Klus a osmašedesátiletý Václav Neckář.

Oba získali po třech trofejích: Klus je zpěvákem roku, jeho Racek je podle Akademie populární hudby nejlepší album uplynulého roku a také je to nejprodávanější deska roku 2011. Neckář získal dvě ceny za Půlnoční - za píseň i za klip - a vstoupil do Síně slávy.

Pořadatelé slibovali ceremoniál v rockovém duchu. Ale z oslavy „národního hudebního náboženství" toho nakonec moc nezbylo, což byl jeden z mnoha momentů nechtěně vystihujících renomé Andělů. Český rock ostatně přežívá spíš jako kýčovitá a vyhaslá hudba - což na pódiu připomněli Arakain a Lucie Bílá v coververzi AC/DC, Olympic s písní Jako za mlada nebo Kabát, kteří jsou čím dál víc podobní Katapultům.

Čtěte také:
Dusilová, Mandrage a Anna K. se marně škrábou z bahýnka
Tomáš Klus je kolektivní halucinace šířená mainstreamem
Jsou Nightwork vtipná parodie, nebo zrádci generace?
Nové hudební ceny nechtějí porcovat komerčního medvěda

Do rockového konceptu měla zřejmě zapadat i průvodkyně Marta Jandová, která po vzoru svého moderátorského idolu Lucie Bílé (jak se přiznala) přepínala mezi dámou zasypávající hosty superlativy a exaltovanou rockovou ženou-vampem, jež si vypomáhala křikem a absurdními sexuálními narážkami.

Foto: Aktuálně.cz

Po loňské rozjívené dvojici Klus-Farná to ovšem byl intelektuální kvantový skok a coby moderátorka dokázala Jandová dopravit ceremoniál do konce. K publiku i k hostům se chovala s jakousi zvláštní samozřejmostí, jako by vskutku šlo o koncert její kapely - což také nakonec dobře charakterizovalo čtvrteční večer i existenci akademie. Všichni přece víme, proč tu jsme a kdo k nám patří, takže není třeba vysvětlovat, kdo, proč, za co, komu a podle jakých kritérií Anděly uděluje.

Ceremoniál otevřely Wanastovi Vjecy s hrdelním řevem Roberta Kodyma, který po chvíli plynule přešel v jódlování; jako kdyby si všiml, že pod pódiem neřádí fanynky, ale sedí tu hosté kolem stolečků.

Což byl pak pro zbytek večera docela příznačný kontrast, kterého se držela dramaturgie večera, v níž se střídaly světlé momenty s těmi opravdu temnými. Vždycky když už to začalo vypadat na kýžené andělské znovuzrození (abstraktní Valerie Lenky Dusilové či Tonya Graves), zadupal hned následující interpret naděje hluboko do země.

Ostatně Akademie populární hudby dodala „materiál", do nějž letos zvládla nominovat rockovou sexbombu Gabrielu Gunčíkovou s hudbou na vesnickou tancovačku, Davida Deyla lkajícího za romantickým klavírem nebo retro-bluesovou skupinu Goodfellas, která svoji kategorii objev roku dokonce vyhrála. Přepokládám, že akademikům bylo hloupé hlasovat pro Tonyu Graves, která už se na domácí scéně pohybuje od poloviny devadesátých let.

Žeň sošek pro Tomáše Kluse byla nakonec menší, než se asi čekalo vzhledem k jeho prodejním úspěchům. K albu rocku a ceně pro zpěváka nakonec přidal už jen ocenění pro nejprodávanější desku roku. Ta technicky do večera nepatřila, protože pro ni nehlasuje Akademie - a její zařazení bylo spíše důkazem propojení akademie se strukturami hudebního průmyslu.

Foto: Bet Orten

Pochybovače ale Klus moc nepřesvědčil - ani se skladbou Sibyla ani při svých děkovných proslovech, ve kterých přepínal mezi rozechvělostí a vysmátostí. „Chvěji se touhou říct něco..." načal hned poprvé na pódiu řeč, ale pak neřekl vůbec nic. Což dokonale sedí k jeho mnohomluvným písničkám.

Po loňském, mimořádně nepovedeném ročníku se Andělů zřekla Nova, a tak se ceremoniál musel vrátit na Českou televizi a přežít s poněkud prořídlým počtem partnerů. Proti Andělům se také vymezily hned dvě nová ocenění udělované publicisty a kritiky - Apollo a Vinyla.

Ke kritice pořadatelů se přidali i někteří ocenění přímo na pódiu. Režisér klipu k Neckářově Půlnoční Tomáš Luňák zmínil vznik obou nových cen a nechal se slyšet „že by bylo skvělé, kdyby někdo cenám Anděl vrátil důstojnost". Byl to úder o to silnější, že mu cenu předával právě „andělský boss" Leoš Wronka.

Lenka Dusilová (oceněná jako zpěvačka roku) o chvíli později připomněla, že Andělé mají i méně medializovanou polovinu, kde se oceňují hudebníci v žánrových kategoriích a přimluvila se o to, aby se oba ceremoniály spojily.  Letos se „malí Andělé" znovu předávali mimo kamery v nepříliš důstojných podmínkách.

Nominace Anděl - Tonya Graves
Nominace Anděl - Tonya Graves | Foto: Jiří Herman/www.hermina.cz

Když pak na pódiu zpívali Mandrage o „prdění do vany", začal mít divák po té "oslavě rocku" definitivně pocit, že domácí pop oslavovaný Anděly si dál žije ve vlastním světě, do něhož už dvacet let nepronikly žádné vnější vlivy. Na hraně absurdity bylo, když Jandová připomínala obří rozpočet klipu Michaela Jacksona, a pak uvedla trio nominovaných klipů, z nichž dva vznikly doslova na koleně.

Důležitý moment se odehrál i ke konci, kdy režie připravila rekapitulaci „emotivních momentů" večera. Na defilé znuděných muzikantů přebírajících útrpně cenu a děkujících maminkách bylo něco velmi charakteristického pro domácí střední proud, který se bojí posluchače překvapit nebo šokovat. Vítězní géniové průměru Goodfellas či Mandrage jsou dobrým příkladem.

Skutečné emotivní finále ale přišlo teprve v okamžiku, kdy byl Václav Neckář uveden do síně slávy a zazpíval svoji Půlnoční. Včetně lidského momentu, kdy se rozesmál při verši „budou Vánoce".

Zatímco Lenka Dusilová „děsila" posluchače abstraktní strukturou a elektronickými efekty v písni Valerie, Neckář a Umakart se vydali opačnou cestou a posluchačům naservírovali čistý sentiment. I ten je ale ve své nahotě a bezbrannosti nakonec docela podvratný proti sedativu středního proudu. Za povšimnutí stojí, že za Půlnoční jsou podepsáni výrazní představitelé domácí nezávislé či alternativní hudby 90. let (Muchow, Švejdík).

Přes všechnu upachtěnost večera to byl aspoň závan naděje, že i v rámci středního proudu u nás může někdo udělat něco, co posluchače zvedne ze židle, nikoli ho do ní zatlačí trapností nebo uspí. Po tragikomickém loňském ročníku v něčem ospravedlnili Andělé svoji existenci.

 

Držitelé Andělů za rok 2011

Zpěvák roku: Tomáš Klus
Zpěvačka roku: Lenka Dusilová
Skupina roku: Mandrage (Moje krevní skupina)
Album roku: Tomáš Klus: Racek
Objev roku: Goodfellas
Skladba roku: Václav Neckář a Umakart - Půlnoční
Videoklip roku: Václav Neckář a Umakart: Půlnoční

 

Právě se děje

Další zprávy