Tracy Chapmanová nikdy nebude oslovovat miliony posluchačů, na to jsou její posmutnělé songy příliš intimní a křehké. Pokud nevnímáme slova, mohou nás některé skladby ukolébat k spánku, jakmile však zaregistrujeme, o čem tato introvertní umělkyně zpívá, budeme jednou provždy lapeni. Její nová deska Where You Live kupříkladu začíná prostou a jasnou otázkou: „Kdybys věděl, že zítra zemřeš, změnil by ses?“
Odpověď je nasnadě: málokdo sám od sebe začne vážit své kroky, dokud na něj nedopadne Damoklův meč. I kdyby věděl, že zůstane sám, tak pravda, kterou odhalí, přinese všem jen bolest. Podobné dotazy zaznívají zpravidla v samém závěru, vždyť co by po nich mohlo následovat? Chapmanová, jejíž balady bývají ještě temnější než její pleť, ale dokázala i tak silný začátek přebít trumfem v podobě druhé skladby o vytěsňování ztráty blízkého člověka. „Viď, že neodcházíš, že není moc pozdě, že se zase uvidíme...“ Některou muziku není radno užívat bez lékařského receptu - na slabé jedince totiž může mít neblahý vliv.
„Žádné město, jen lidi a domy, parkoviště, kde se na zrezlých autech válí uvázaní psi a odpadky.“ Stálo by za hlubší zamyšlení, kam povede tvorba amerických písničkářů v budoucích letech, ne-li měsících, když se už teď takřka bez výjimky pohybují na hranici psychického sebetrýznění. Doba sice není k popukání, nicméně kdo by měl chuť na sebe stále dokola brát veškerá lidská utrpení? Oběšení psi visí ze stromů, v jablkách se skrývají žiletky a Kolumbův duch straší Nový svět, který se v jeho duchu pořád snaží někoho ovládat. O písni America běží cynické zvěsti, že by byla docela dobrou národní hymnou. Inu, posuďte sami: „Zem bylo třeba dobýt, lid pobít, udělali jste z nás vojáky a feťáky, vězně a otroky...“
Nechci nic vědět
O aktuální nahrávce folkrockové hvězdy Sheryl Crow, z níž vyzařuje mnohem více světla než z její melancholické kolegyně, by se rovněž dalo říci, že je jaksi „uspávací“, ovšem zase jen do chvíle, než se na jednotlivé písničky začneme doopravdy soustředit.
Pak totiž naopak zjistíme, že CD Wildflower je vyzrálejší, propracovanější a jemnější než zpěvaččiny předchozí tituly. Vztah se sedminásobným vítězem cyklistického závodu Tour de France Lancem Armstrongem čtyřicetileté krásce evidentně prospívá, a současné skladby tudíž překypují vnitřním mírem, k čemuž zřejmě přispěla i loňská tvůrčí dovolená v mystickém Španělsku.
| Hodnocení LN: * * * * |
| Tracy Chapman: Where You Live Warner Music 2005 Čas 46:54 |
| Hodnocení LN: * * * * |
|
Sheryl Crow: Wildflower |
Podobně jako Lance Armstrong na své trase zdolává různé kopce, zákruty a srázy, i jeho partnerka dokonale zvládá náročné hlasové polohy od vzrušujících hloubek až po slavičí cvrlikání v nadoblačných výšinách.
K temným komnatám Tracy Chapmanové se přibližuje pouze párkrát, ale když se tak náhodou stane, dokáže v posluchači vyvolat neméně pochmurnou náladu. „Každej to balí, každej se hroutí, volala jsem ti domů, nikdo to nezved, ale já věděla, že tam jsi,“ říká v písni I Don't Wanna Know.
Noviny píšou „nikdo neplakal“, slzy došly, lidé se plouží jako stíny vlastních stínů a do této všeobecné pohody zní jednoduchý refrén: „Nechci nic vědět, protože ze všeho, co se dozvím, je mi bídně...“
