Koncert vypukl krátce po devatenácté hodině, kdy z velké části zaplněná Budvar aréna přivítala potleskem zpěvaččinu doprovodnou skupinu Flamingo. Následovalo intro, v němž zazněly fragmenty starých hitů Marie Rottrové včetně cover verze skladby 25 or 6 to 4 amerických rockových progresivistů Chicago s českým názvem Tisíc tváří lásky. Bohužel již během předehry vyšel najevo jistý nešvar ve hře Flaminga, který do určité míry poznamenal celý koncert. Šlo o to, že skupina, již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zdobil nekompromisní řízný sound postavený na strhujícím zvuku dechové sekce, hrála ve čtvrtek jakoby na půl plynu. Dechové nástroje, tak důležité právě třeba v Tisíc tváří lásky, nebyly často téměř slyšet; jejich harmonizace vyznívala neúplně a prázdně, čímž trpěl zvláště starší „bigbandově“ orientovaný repertoár. Naprosto nevýrazně působilo také duo doprovodných vokalistek, od nichž by posluchač očekával rozhodně více exprese a barvy.



Vyzrálá šansonová interpretace

Po krátkém úvodu se na pódiu konečně objevila hvězda večera Marie Rottrová. Mezi prvními skladbami zazněly písně To nic či Měli jsme se potkat dřív. Ačkoliv zpěvaččin hlas v průběhu let pochopitelně ztratil na síle, pohyblivosti či rozsahu, stále se pěkně poslouchá. Navíc inteligentnímu a oduševnělému repertoáru Rottrové vůbec neškodí vyzrálá a někdy spíše šansonová interpretace. Příkladem může být skladba Charlese Aznavoura s českým textem Jiřiny Fikejzové Máma nebo hudební dárek Zuzany Navarové Žaluzie, které zazněly v druhé polovině koncertu a jež publikum po právu ohodnotilo velkým potleskem.



Wykrent zpíval i vyprávěl

Vzhledem k tomu, že Vše nejlepší Tour Rottrová pojala jako rozlučku slavnostnějšího rázu, nechyběli ani hudební hosté. Pominu-li začínající zpěvačku Patricii, která sice nezpívala špatně, ale svojí písní Nahá nijak zvlášť nezaujala, výstupy hostů vždy o něco zvýšily laťku koncertu a dodaly mu šťávu. Prvním pozvaným kolegou nebyl nikdo jiný než dlouholetý umělecký partner Rottrové Petr Němec. Ačkoliv ostravský zpěvák není žádným mladíkem, z jeho vystoupení, během něhož zazněly staré songy jako Jany Jany, Opatruj svých sedmnáct, Michael nebo nový duet s Rottrovou Stopy, by mu jednašedesát let tipoval jen málokdo. Němec nejenom dobře zpíval, ale jako správný rocker se v rytmu hudby i dobře pohyboval.

Pěkné bylo vystoupení Jaroslava Wykrenta, v jehož podání zazněly písně Agnes či Sára. Dvorní skladatel Marie Rottrové však pouze nezpíval, ale také dikcí člověka světa znalého rozprávěl o životě. Třeba o tom, jak ho Marjánka přiměla k tomu vrátit se po těžké nemoci zpět na pódia, nebo o tom, že populární hudba je jako žvýkačka. Když Wykrent odcházel ze scény, publikum povstalo. Dalším hostem byl Petr Spálený, který písněmi Kdybych já byl kovářem, Dáma při těle a Plakalo baby dodal koncertu grády. Posledním pozvaným byla skupina Neřeš, s níž si Rottrová vystřihla několik kousků včetně Prstýnku.

Na závěr největší hity

Závěr koncertu patřil největším hitům soulové lady. Publikum se dostalo do varu zvláště při energičtější Markétce; povedené byly ale i Řeka lásky, Kůň bílý nebo Lásko, voníš deštěm, které doprovodily ovace ve stoje. Koncert jedné z našich umělecky neúspěšnějších popových zpěvaček se tedy vcelku vydařil. Lidé si podupávali do rytmu chytlavých songů o lásce, štěstí a plných náručích aster a Marii to nejenom dobře zpívalo, ale i slušelo. Divák tak snadno přehlédl ne zcela stoprocentní výkon doprovodné kapely.


JAN BLÜML
Autor je muzikolog