14°C
Celý život jste žil životem bouřliváka, ale je o vás známé, že skoro vůbec nepijete…
„No přiznám se, že během Silvestra jsem zhruba tu sedmičku šampaňského vypil. Někdy si dám také jedno pivo před spaním, ale víc ne.“
Proč nepijete?
„Nepotřebuji to k životu a také si nechci nějak zvykat na alkohol, protože vím, jak dopadlo mnoho mých kolegů. A hlavně mi třeba tvrdý alkohol vůbec nechutná. Nechápu, jak to může někdo pít.“
Kouříte?
„Vůbec. Nikdy jsem nevykouřil ani jednu celou cigaretu. Snad jen v mládí. Krátce po vojně jsme byli s klukama na Bystřičce u Vsetína a já jsem si koupil viržínko. Zapálil jsem si ho a uprostřed cesty se mi udělalo tak zle, že jsem se z toho pozvracel.“
Jak to?
„Zapomněl jsem z toho vytáhnout takovou umělou trubičku, která byla ve špičce té cigarety, a já to s tím vykouřil. Bylo to tak odporné, že jsem se ke kouření už v životě nevrátil.“
Kolik v současné době jezdíte koncertů?
„Je otázka kolik jezdím a kolik bych mohl jezdit. Minulý rok jsme udělali asi 68 koncertů. Podobně to mám každý rok.“
A myslíte, že byste mohl jezdit víc?
„Někdy to vychází, že bych mohl jet i tři za den, ale to samozřejmě odmítnu.“
Liší se vaše cena, když koncertujete v Praze, od toho, když koncertujete někde jinde?
„Cena je daná. Ve chvíli, kdy bych měl začít jezdit za hubičku, tak to budu raději sedět doma. Člověk musí znát svou cenu.“
Kolik si účtujete za vystoupení?
„Účtujeme si 65 000 Kč, když jezdím s kytaristou, s dcerou Jiřinou Annou, plus doprava, a když jezdíme velké koncerty s kapelou, tak je cena vyšší.“
To je slušné živobytí.
„Myslím, že cena odpovídá tomu, co jsem v životě dokázal, a hlavně ten kolotoč kolem taky něco stojí.“
V současné době točíte desku své dceři ve vašem nahrávacím studiu, že?
„Ano. Natočili jsme už desku Tvář. Teď chystáme další a doufám, že se bude líbit a že bude znát její pokrok.“
Určitě není med vydávat desky. Vy jste jich prodal přes dva miliony, ale dnes se jich prodává málo?
„Dříve byla zlatá deska za 200 000 prodaných kusů, ale dnes to není ani za deset tisíc. Já si ovšem nestěžuji. Každá deska, kterou jsem vydal, se skvěle prodávala.“
Právě teď je to 25 let od doby, kdy jste se stal Zlatým slavíkem. Bylo to v roce 1986. Jak na ty roky vzpomínáte?
„Slavíka jsem vyhrál třikrát. Dvakrát jsem byl druhý a celkem jedenáctkrát jsem byl v první desítce. Jsem spokojený s tím, co jsem dosáhl, a jsem rád, že po mně něco zůstane.“
Kdy jste vlastně s muzikou pořádně začal?
„V 16 letech. Nejdřív jsem se vyučil zámečníkem a vyráběl čerpadla. Pak jsem byl chvilku řidičem z povolání a od roku 1981 jsem dělal muziku profesionálně. V roce 1983 jsem řekl, že končím s muzikou, protože mi přišlo, že to nikam nevede, hrát po barech a tancovačkách. Po půl roce jsem začal hrát znovu a tehdy jsem v Alhambře potkal Evu Pilarovou, která mě od kariéry zpěváka odrazovala. Řekla mi, že budu rád, když budu mít s kapelou jedno vystoupení měsíčně, ale spletla se.“
Ještě že jste ji neposlechl. Jedna z vašich nejslavnějších písní je Hurikán. Jezdíte na motorce?
„Jezdil jsem, ale teď už nejezdím.“
Boural jste někdy?
„Jednou jsem nezvládl zatáčku. O prizolitovou omítku jsem si sedřel celou ruku. Jindy jsem zase machroval před holkama a uklouzl jsem na mokré trávě. Jinak nic vážného.“
Na křtu své poslední desky jste říkal, že za vámi chodilo spoustu fanynek, a že vám dokonce zvonily na zvonek u vašeho domu.
„To bylo většinou v Praze. Když jsme dohráli koncert ve sportovní hale, tak mě pak fanynky pronásledovaly až k domu. A to jich pak na schodech sedělo třeba patnáct.“
Co jste s nimi dělal?
„Já jsem s nimi nedělal nic. Co můžete dělat s patnácti ženskýma?“
To nevím, já to nezažil...
„Samozřejmě tam chvilku seděly a pak odešly. Jednou jich ale bylo jenom pár, a to si vzpomínám, že je manželka snad pozvala i na kávu. Jenže já jsem byl utahaný, a tak jsem si šel lehnout.“
Máte nějakou veselou příhodu s fanynkou?
„Jednou jsem jel autem do Prahy a u krajnice stála škodovka, které se kouřilo z chladiče. Kousek před škodovkou mávala nějaká ženská. Zastavil jsem a ptal jsem se, jak bych jí mohl pomoci. Vystrčil jsem hlavu a ona překvapeně koktala. Jé, pane Janda, nevzal byste mě do Prahy? Já na to: A máte lano? Zatvářila se překvapeně a říká, že lano bohužel nemá. Jak vás můžu vzít do Prahy, když nemáte lano? řekl jsem a nakonec jsem odjel. Teprve když mě předjížděl nějaký mercedes, ve kterém seděla, tak mi došlo, že to byla stopařka, která k porouchané škodovce nepatřila.“
Ta si o vás musela říkat, že jste asi podivín, když berete stopařky jenom s lanem.
„To asi jo.“
Objevila se někdy fanynka, která se vám skutečně líbila?
„Tak těch byly desítky až stovky. Tehdy jsem byl třeba kolikrát až dvacet dní v měsíci pryč. Měli jsme dvoutisícičlenný fanklub a pro něj jsme často hráli. Ale začínat si s fanynkou něco vážnějšího, to je konec zpěváka. Přesto jsme s manželkou měli několik krizí, kdy se chtěla rozvést. Já si jí moc vážím, že se mnou vydržela už skoro třicet let.“
Vy byste dokázal odpustit nevěru?
„Důležité je se po tom vůbec nepídit. Myslím, že jakmile člověk začne sledovat toho druhého, tak vždycky něco najde. Žena si může jít s kamarádem sednout na kávu a já ji hned můžu podezřívat, jestli spolu náhodou něco nemají. Já měl samozřejmě také těch kamarádek hodně.“
Jaký jste měl recept, jak okouzlit ženu?
„V mládí jsem to s holkama nikdy moc neuměl. Nedokázal jsem jim říkat takové ty hlouposti, které se jim líbí, a tak moji kamarádi vždycky sbalili dívku dříve než já. Můj recept je asi to, že jsem hrál na kytaru a zpíval.“
Nikdy jste neoslnil žádnou bez kytary?
„Většinou jsem jim chtěl zazpívat, protože jsem si myslel, že to pak půjde lépe. Když ji to chytlo u srdíčka, tak pak to bylo skvělé a byli jsme spokojeni oba.“
