Kromě dvou členů sestavy, která Kuře v hodinkách nahrávala, baskytaristy Vladimíra Gumy Kulhánka a kytaristy Pavla Fořta, tvoří Flamengo Reunion Session saxofonista Vladimír Boryš Secký, bubeník Jiří Zelí Zelenka a zpěvák Jan Holeček. Ten také, společně s Vladimírem Kulhánkem, odpovídal na otázky.
Kdo přišel s myšlenkou na vznik Flamengo Reunion Session?
Jan Holeček: Abych to celé uvedl do souvislostí, tak já jsem společně s bubeníkem Jiřím Zelenkou, tady s Vláďou a kytaristou Lubošem Andrštem hrál v kapele Energit, kde jsme se zaměřovali na blues a blues rock. A když Luboš Andršt onemocněl a bylo jasné, že už nemůže hrát, řekli jsme si s Jirkou Zelenkou, že bychom chtěli nějak navázat na období Flamenga, kdy v něm jako zpěvák působil Ivan Khunt. Tedy mezi lety 1969 až 1971, než přišel Vladimír Mišík.
Vladimír Guma Kulhánek: S touhle vizí přišli za mnou, na což jsem zareagoval dost skepticky. Nebylo mi jasné, koho by tím chtěli oslovit. Měl jsem za to, že by se hrálo tak pětkrát do roka někde v malých klubech. V té době Flamengo nemělo ani pořádný původní repertoár, hráli jsme hlavně předělávky bluesových písniček. Nakonec mě přesvědčili, začali jsme zkoušet i písničky, které zpíval Ivan ještě předtím, než jsem do Flamenga nastoupil. No a pozvolna jsme na repertoár zařazovali další a další věci z Kuřete v hodinkách, až jsme to začali hrát prakticky všechno.
Koho tím tedy oslovujete? Jak vypadá složení publika na koncertech?
Holeček: Nechodí jen pár lidí, chodí jich dost, což nás těší. A chodilo jich dost už od počátku, kdy jsme ještě věci z Kuřete v hodinkách moc nehráli. Většinou na nás přijdou samozřejmě pamětníci, ale nechybí ani mladší generace, která tuhle muziku objevuje a má ji ráda. Začínali jsme po klubech, pak se přidaly festivaly a letos jsme hráli dva koncerty před Jethro Tull.
Čím si Kuře v hodinách zasloužilo status jedné z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší české hardrockové desky?
Kulhánek: Co se mě týče, nejsem asi úplně nejvhodnější osoba, abych to hodnotil. Zúčastnil jsem se jeho vzniku, ale nikdy jsem to nebral tak, že je to nejlepší česká bigbítová deska.
Holeček: Podle mě v tehdejším Československu nebyly tehdejší kapely nějak výrazně ovlivněné jazzem, blues nebo gospelem. S výjimkou Flamenga. O tom jsem přesvědčený. Ti v tom tehdy jeli všichni a hodně jim taky pomohlo koncertování v Polsku, kde měli možnost hrát s muzikanty jako Czesław Niemen nebo Zbigniew Namysłowski. Koncertovali s britskou jazzrockovou kapelou Colosseum, což je taky ohromně nakoplo a stmelilo.
Kulhánek: Do Polska jsme jezdili tři roky po sobě na dva měsíce vždycky o prázdninách a hráli jsme tam každý den. Takže jsme bylo opravdu sehraní a kompaktní. Lezla z nás ohromná energie, strašně jsme si věřili. Což se na Kuřeti v hodinkách samozřejmě odrazilo.
Hodně taky dělají texty Josefa Kainara, že ano?
Kulhánek: Rozhodně. Původně jsme ty písničky nazpívali takzvanou svahilštinou. A když se pak na Supraphonu producent Hynek Žalčík dozvěděl, že anglicky to být nazpívané rozhodně nemůže, napadlo ho oslovit Josefa Kainara. Jeli tam společně s Vláďou Mišíkem, Kainarovi se to velmi líbilo a za pár dnů napsal nádherné texty. I když je to rocková hudba plná synkop, dokázal ji otextovat zpěvně, formálně dokonale, bez obrácených přízvuků a dalších nešvarů.
Album Live, které připomíná 50. výročí „Kuřete“, pokřtíte 6. listopadu v Lucerna Music Baru. Co přesně chystáte?
Holeček: Program bude vyvrcholení téhle etapy. Chceme zachovat dobový repertoár éry Ivana Khunta, samozřejmě zazní i Kuře v hodinkách. Pozveme si několik nám blízkých a milých muzikantů: Marka Ebena, s nímž si zahrajeme písničky z alba Tichá domácnost, dále Jaroslav Olin Nejezchleba, který připomene Etc, dále bubeník Pavel Skála, Peter Lipa a další.
Mluvíte o vyvrcholení jedné etapy, jak bude vypadat další?
Holeček: Budeme koncertovat s programem, který je zachycen na desce. Pak bychom si od toho chtěli chvíli odpočinout a začít pomalu navazovat novým repertoárem. Zatím se tím na nás vznáší spousta otazníků, třeba jestli zpívat česky, nebo anglicky. Přemýšlíme o tom.
