19.1.2010 | Autor: Petr Korál

Sony (78:16 + 51:42)
Živák téměř k neuposlouchání. Neil Diamond nechal zaznamenat své loňské srpnové vystoupení v newyorské Madison Square Garden, přidal ještě tři rovněž živé snímky z jiných koncertů a výsledkem je více než dvouhodinová porce „velkokapelového“ středního proudu. A čeho je moc, toho je příliš...
Ano, některé Diamondovy písně, zejména ty z 60. let (věci z tohoto období na dvojalbu jasně dominují), představují dodnes docela kvalitní pop. A když se do toho Diamondova kapela se znamenitými dechaři a neméně znamenitými vokalistkami náležitě opře, je to fajn. Jenže! Vedle několika melodicky opravdu nápaditých věcí Diamondův repertoár obsahuje (a vždy obsahoval) i písničky, které nejsou nic jiného vata. Okázale načančaná, ale přitom vnitřně prázdná a plytká. Škoda, že tenhle za chvíli už devětašedesátiletý chlapík, jemuž to stále zpívá všechna čest, nezařadil do svého programu víc energických, rock’n’rollem napumpovaných kousků, jaký tu ztělesňuje I’m A Believer.

Zlatý hřeb: Beautiful Noise, I’m A Believer
Zní to jako: Tom Jones po americku

Body: