Třetí zastávka turné Zvířený prach tour 2019 je minulostí. Uskupení Dan Bárta & Illustratosphere v úterý večer v rámci aktuálního turné k očekávané desce Kráska a zvířený prach zavítalo do pražského klubu Palác Akropolis a ani odložení vydání alba této formaci nezabránilo v tom, aby tamní publikum s řadou nových kousků seznámila.
Skupina po koncertech v Bratislavě a následně i v Brně, kde v obou případech při absenci kytaristy Miroslava Chyšky vystoupila společně s trumpetistou Korenélem-Feketem Kováczem, poprvé během turné zahrála v plné sestavě. A to rovnou před vyprodaným Palácem Akropolis na pražském Žižkově, tam pětice hudebníků během hodinu a půl dlouhého setu zahrála průřez bezmála dvaceti lety tvorby kapely, okořeněný o nemalý počet dosud nezveřejněných písní ze zmíněné očekávané desky.
Dan Bárta s kapelou na pódium dorazili těsně před osmou hodinou večerní a po krátkém proslovu, v němž známý zpěvák vyjádřil směrem k publiku prosbu o jeho participaci na zvýšení poměrně nízké teploty v sále, mohl koncert začít. Jako úvodní píseň mohli fanoušci klasicky slyšet skladbu Na IV Ní z debutového alba Illustratosphere, jež bude s následujícím rokem slavit dvacetileté jubileum. Hned na ní pak navázal první zbrusu nový kousek, píseň Má němá tvář. Že má novinka mezi kapelními příznivci úspěch bylo jasné okamžitě s dozněním posledního tónu, kdy se ozval hlasitý aplaus, kterým následně audience kapelu odměňovala v podstatě během celého představení.
Novinek bylo během večera slyšet hned několik, mezi nimi i píseň zpívaná ve slovenštině či patrně titulní skladba nového alba, na kterou si Dan Bárta vystačil pouze v duu s kontrabasistou Robertem Balzarem. Došlo ale i na dobře známé nahrávky jako Kontrabásník, Nejen lan nebo Languages, jejíž počátek vyústil jedním z několika úsměvných momentů, při kterých se kapela zcela neshodla na průběhu setlistu.
Ani to však Bártu a jeho spoluhráče v podání mistrného hudebního výkonu nijak neomezilo a přestože se delší pauza v koncertování projevila v přestávkách mezi písněmi, složité kompozice písní samotných každý z hudebníků odehrál naprosto bezchybně a nechyběly ani živelné taneční kreace Dana Bárty. Za samostatnou zmínku pak stojí výkon „nové tváře“ této jazzové formace – slovenského bubeníka Martina Valihory, jehož cit pro dynamiku zásadní měrou dokázal dotvářet těžko popsatelnou atmosféru, měnící se jak s každou skladbou samotnou, tak i s různými pasážemi hraných písní. Komornější počátek některých skladeb tak byl příhodně střídán s velkolepě znějícími momenty a v jednu chvíli se fanoušci dokonce dočkali i návratu Dana Bárty do jeho divoké rokenrolové minulosti.
Čtěte také: Část podzimního turné Dana Bárty a Illustratosphere se pro nemoc přesouvá
Celý koncert po písni Romantik Lyrik ze zatím posledního alba Maratonika uzavřela dvojice přídavků v podobě skladby B’artagnan a pro velkolepé finále i dlouhohrajícího coveru písně How Do You Stop? od Jamese Browna. S poděkováním publiku a přáním hezkého zbytku školního roku se Dan Bárta & Illustratosphere s Akropolí po hodině a půl za hlasitých ovací rozloučili.
Koncerty skupiny Dan Bárta & Illustratosphere se zpravidla vymykají zavedeným standardům a ani zastávka v Akropoli na tom nebyla jinak. Neobvyklé a zároveň zábavné hudební aranže, vtipné Bártovy rozpravy mezi písněmi a naprostá autenticita všech členů kapely fungovaly jako trojice aspektů, které znovu ukázaly, že koncerty této formace zkrátka šlapou jako dobře natažené hodinky. A ač se dříve avizovaný křest alba z důvodu odložení jeho vydání nakonec neuskutečnil, Bárta a spol. se už nyní nemusí bát, že by s novými písněmi u svých fanoušků narazili – ostatně skladby, které pětice během koncertu nově představila, slavily mezi publikem evidentní úspěch.
