Vydáno 12.02.2020 | autor: Aleš Harazim
Jsou to zapadlé klenoty. Ty nejlepší desky minulého roku, o kterých se vlastně vůbec nemluví a možná jste o nich nikdy neslyšeli. Pojďme se ponořit do hudby z uplynulého roku, která vám dost možná unikla, ale rozhodně by neměla.
TOP 10 nejlepších alb roku 2019, která jste nejspíš vůbec neslyšeli
Wilco mají za sebou už pětadvacetiletou rockovou historii a za dobu svého fungování se už několikrát dost zásadně proměnili. Ode to Joy je ale jejich možná vůbec nejlepší album, jaké kdy natočili. O Wilco fanoušci už nějakou dobu mluví jako o jedné z nejlepších amerických rockových kapel 21. století, která se z nějakého důvodu nikdy nestala slavnější, než by si zasloužila. Tohle album ukazuje, že je to možná pravda. Zní temněji, tíživěji... Lépe.
TOP česká a zahraniční alba roku 2019 podle redaktorů iREPORTu
Když spojíte punk a grime, vznikne vám Slowthai, britský export, který bude zajisté rok od roku větší a větší. Nothing Great About Britain je rapové album, které se zabývá světem kolem nás, ale i vnitřní slabostí, což je něco, o čem rappeři moc rádi nemluví. Slowthai je pětadvacetiletý kluk, který ale ve svých textech zní vyspěleji, než by se mohlo zdát. A jeho koncerty jsou neskutečný zážitek. Třeba na Glastonbury to bylo něco. V létě bude na slovenské Pohodě.
Pořádný nový punk tu prostě už dlouho nevznikl. Tohle je navíc irský punk. Punk jako žánr v posledních letech dost upadal, snažil se zalíbit mladým, aby nakonec museli přijít dvacetiletí kluci a všem ukázali, o čem ten punk je a má být. Dogrel navíc ukazuje, že to nejsou jen ukřičení kluci, co umějí řezat do kytar. Boys In The Better Land nebo Too Real se jednou stanou nesmrtelnými punkovými hymnami.
TOP 10 skladeb roku 2019: Vladimír Mišík, Vypsaná fiXa, Rammstein, Billie Eilish i Tool
When I Get Home od Solange mixuje jazz, soul a hip hop, což může znít, že prostě nemůže fungovat, ale nějakou záhadou to prostě funguje. Solange Knowles (ano, je to sestra Beyoncé) vytvořila milostný dopis městu, ve kterém vyrůstala. Popisuje ho jako místo, kde jsou pouliční světla rozmazaná, chlast temný a všude vzduchem létají sny. Minimálně takový budete mít z Houstonu po poslechu tohoto alba pocit.
Brittany Howard můžete znát jako zpěvačku a kytaristku kapely Alabama Shakes. Tohle je její sólová deska, kde nejenže zpívá a hraje na kytaru, ale také si ji sama produkovala a hrála na bubny. V jednotlivých skladbách popisuje své vyrůstání, první lásky, to, jak ostatní neschvalovali, že má rodiče různé barvy kůže. Jaime je jako její deníček zabalený do funku, rocku a soulu. Konečně se nemusí držet retro rocku její kapely. Může znít jako Prince (Run to Me), může být vtělením Niny Simone (Short and Sweet), může jít cestou psychedelie ve stylu Gil Scott-Heron (13th Century Metal).
Máte chuť na oldschoolový pop jako ze sedmdesátek? Najdete ho tu. Co takhle trošku ujetého country? Jasně, také tu je. Nějaká ta velkolepá orchestrální epická záležitost? Není problém. Psycho folk? Ale zajisté. Jako kouzelné sluchátko z Macha a Šebestové.
Pokud tuhle partičku budete chtít slyšet živě, 30. června zahraje v pražské MeetFactory. V minulém roce vydala hned dvě alba - UFOF a Two Hands. Tak moc jsou aktivní. Druhé album je temnější, je o smrti a nemocích, vším prostupuje skvělý hlas zpěvačky Adrianny Lenker. Pokud máte rádi indie rock, neuděláte chybu.
Sturgill Simpson už vydal čtyři alba a prošel si na nich docela dlouhou cestu. Začínal jako nastupující hvězda country, ale postupně se čím dál tím víc přibližoval k rocku. A Sound & Fury je další krok ve vývoji dál. Je tam slyšet stoner metal, je tam slyšet new wave, jižanský rock. Dokonce i japonský pop! Vážně. Každý song je úplně odlišný. Sturgill Simpson je chameleon. Mimochodem, k albu vznikl i animák na Netflixu.
Billie Eilish už všichni znáte a rádi byste nějakou náhradu, kterou čeká velká budoucnost a ještě se o ní moc neví? Seznamte se s Clairo. Je to taková ta holka, co celé své debutové album napsala ve svém pokojíčku u rodičů a nahrála na piáno. Nic nečekáte, pustíte album a hned v úvodní písničce Alewife zpívá jednadvacetiletá dívka o tom, jak chtěla v osmé třídě na základce spáchat sebevraždu. Kdo by to od té holčičky, která se stala v roce 2017 virální díky jednoduchému popovému YouTube songu Pretty Girl, čekal.
Angel Olsen prozradila, že během nahrávání All Mirrors hodně poslouchala Briana Eno, Kate Bush, Sinead O'Connor, jazz a Ninu Simone. Všechny tyhle vlivy jsou na albu slyšet. Jednotlivé songy zní velkolepě, skoro filmově s orchestry a výpravou a dávají se nečekanými směry. Pusťte si Lark. Ty epické poslední dvě minuty jsou něco, co jen tak nezapomenete.
Text: Aleš Harazim
Témata: Wilco, Slowthai, Fontaines DC, Solange, Brittany Howard, Big Thief, Sturgill Simpson
