Vydáno 11.10.2024 | autor: Tomáš Kocian
Mluvilo se o něm dlouho a teď konečně spatřilo světlo světa. Řeč je o novém albu Vladimíra Mišíka s názvem Vteřiny, měsíce a roky. Stejně jako na předchozích deskách i na této legendární muzikant bilancuje. O silné momenty není nouze, není však přehnaně sentimentální.
RECENZE: Vladimír Mišík na albu Vteřiny, měsíce a roky bilancuje a vzpomíná
Skladby:
Tak dobře, Ulici bičuje déšť, Měl jsem sen, Blues o nemoci, Neodcházej naštvaná, Vteřiny měsíce a roky, Nocí bloudí stíny, Okno v paměti, Ráno bouchly dveře, Metál, Milé mozkové závity, Nevědomí, Ono to přejde, Destiláty, Moudrost
15 skladeb / 60:19 min
Vydavatel: Animal Music
Když před třemi lety tehdy čtyřiasedmdesátiletý Vladimír Mišík ukončil kvůli svému zdravotnímu stavu svou koncertní kariéru, nejeden fanoušek vyrůstající na hudbě Blue Effect nebo ETC zatlačil slzu. O tři roky později vydává zpěvák plnohodnotné album s hutnou stopáží, a jak už název napovídá, jde o desku bilanční a vzpomínkovou. Jakoby se interpret svých fanoušků mezi řádky ptal: ,,Chyběly vám mé vzpomínky na noční pitky a tahy, které se protáhly až do rána?" A oni mlčky přikyvovali. I proto zde má svůj prostor píseň Neodcházej naštvaná, kde své milé vysvětluje, proč onoho večera nespal doma. Používá při tom notně tvrzený bluesový chraplák. Další skladbou z obdobného ranku jsou i Destiláty. Zamýšlí se nad tím, že mu toho alkohol hodně dal, ale také vzal. Zde už ovšem také více zvážní a přiznává že, ,,svět je bar, kde nikdo na nic nenajde odpověď".
Samostatnou kapitolou tohoto alba jsou přezpívané básnické texty. Eponymní skladba Vteřiny, měsíce a roky je právě jednou z těch, jejiž text na svědomí nemá sám zpěvák, ani Michal Žantovský, který mu na aktuální desce notně vypomáhal. Jde o báseň Jana Skácela a v podání Vladimíra Mišíka zní velmi procítěně a autenticky. Příjemně plyne a pohladí na duši. Naproti tomu zhudebněná báseň Jiřího Dědečka Okno v paměti někde zhruba uprostřed desky hudebně rozčísne místy už možná i trochu stojatou vodu a deska ožije nevídanou energií. O čem píseň je, je asi na první dobrou jasné. A kdyby přece, jen napovím, že bychom ji s jistotou mohli zařadit k těm v předchozím odstavci.
Nosným tématem celého alba je pochopitelně stáří. Vladimír Mišík na něj pohlíží s pokorou, ale zároveň se neutápí v sentimentu. Místy svůj zdravotní stav dokonce vtipně glosuje, jako například v Milé mozkové závity. Energické skáčko, které ukazuje veselé i smutné aspekty zapomínání, je přesně to, co tohle album potřebovalo. Místy temná a za houpavějšími melodiemi se schovávající melancholie je rázem zjemněna a celá nahrávka dostává i pozitivní náboj.
V Blues o nemoci zase překvapí vokalistky v refrénu, které dodají skladbě úplně nový rozměr. Mnohem smutnější je píseň Ono to přejde. Zpověď stárnoucího člověka, kterému dny a noci plynou a nejde to zastavit. Opravdu dojemná a na poměry alba velice krátká píseň, která však silně zasáhne. Mišík pravděpodobně nechce posluchače dojímat, ale předávat jim barevné útržky obrazů. Kouzelné je na jeho tvorbě právě to, že si tuhle skládačku poskládá každý ve své hlavě trochu jinak. Každý dostane stejný příběh, jen barevný tón už je na něm.
VIDEO: Vladimír Mišík vydává singl Tak dobře, láká jím na připravované album
Album Vteřiny, měsíce a roky je silnou zpovědí hudebníka, který by své eskapády z večírků mohl vyprávět donekonečna a stejně by se v jeho podání neomrzely. Stárnutí je zde popsáno sice s povzdechem, ale zato s velkým vděkem. Hudebně jde o čistou a řemeslně skvěle udělanou bluesovou nahrávku, na níž Mišík místy popustí uzdu divokosti. Texty jsou opět spíše básně a drží si svůj vysoký standard.
Text: Tomáš Kocian, foto: Zuzana Bonisch, Petr Ostrouchov
Témata: Vladimír Mišík, Etc., Petr Ostrouchov, Vteřiny, měsíce a roky, recenze
4,50