RECENZE: Album k filmu Slovo přináší zhudebněné partnerské dialogy

Film Slovo režisérky a scenáristky Beaty Parkanové dostal hudební doplněk v podobě alba písní, které jsou hlavně v textové rovině inspirované námětem snímku. Producent alba Jan P. Muchow, v případech písní Slovo a Příběh květu rovněž autor hudby, dal dohromady zvučný skladatelsko pěvecký ansámbl.

Na albu se podílela například Beata Hlavenková, autorka hudby k filmu Zátopek, Ondřej G. Brzobohatý, Ondřej Ruml, Mikoláš Růžička, svého času polovina dvojice Republic Of Two, kterou tvořil s Jiřím Burianem, Vojtěch Dyk, Lenka Dusilová a další.

Na to, aby se výsledek netříštil a působil kompaktně, dohlédl jednak Muchow, jednak Beata Parkanová, výhradní autorka textů, v nichž jde především o vztahy.

6 fotografií

Hudebně by se deska mohla charakterizovat jako městský šanson, hlavně ve smyslu důrazu na zpívané slovo. Muchowova produkce je citlivá a pečlivá, filigránsky odvažuje jeden každý tón a umně pracuje s detailem a atmosférou.

Kde by hudba mohla těžknout patosem, například v jímavé skladbě Chyby, je opatrný. Emoce nestaví na odiv, spíše je introvertně obrací dovnitř. Dveře do hudby nejsou dokořán, jen pootevřené. Posluchač vchází váhavě ale po chvíli zjistí, že se tu pohybuje jako doma.

I rozvernější a hybnější skladba Milostná z pera Marcela Buntaje je v duchu celkového ladění alba křehká a citlivá.

Desku Slovo lze vnímat v několika rovinách. Jde o duety, kontrasty mužských a ženských hlasů. Zhudebněné dialogy – ve většině textů se pracuje s výrazem „slovo“. Jde také o komunikační most mezi českou a slovenskou populární hudbou. Dále je to také výsledek zcela otevřené autorské spolupráce Jana P. Muchowa a Beaty Parkanové.

různí interpreti 70 % Slovo

„Považuji za klíčové, že jsme se s Beatou Parkanovou předem domluvili, že nebudeme při zadávání textů ke zhudebnění nikomu nic diktovat. Prostě volnost v jakémkoliv žánru,“ komentoval vznik alba Muchow a na výsledku je to znát.

Vedle titulního Slova v podání Lenky Dusilové a Vojtěcha Dyka zaujmou lahodná jazzová Tajemství, nazpívaná Ondřejem Rumlem a Annou Fialovou. Jazzově lehkonohý rytmus má i následující Obávám se, obávám, což je duet Niny Kohoutové a Maroše Hečka. Za zmínku stojí rovněž partnerská výměna slov Daniely Písařovicové a Ondřeje G. Brzobohatého ve skladbě Na obrázku.

Není to hudba pro každý den, na tyhle písničky musí mít člověk specifickou náladu. Někoho neosloví vůbec a lhostejně kolem nich projde, jiný je bude používat jako svého druhu antidepresivum, případně si při nich bude probírat vlastní milostný život. Jsou to každopádně skladby živé a prožité, což je koneckonců to nejdůležitější.