Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Neckář se vrátil ve velkém stylu. Jeho Půlnoční je působivá

Kultura

  12:32aktualizováno  13:00
PRAHA - Nechat nazpívat průvodní píseň filmu Alois Nebel Václavem Neckářem byla idea téměř geniální. Nejen proto, že působivá, ale hudebně nijak náročná píseň Půlnoční dobře odpovídá možnostem poněkud přeci jen indisponovaného zpěváka, který, jak každý v této zemi ví, prodělal před pár lety mrtvici. Ale hlavně proto, že se podařilo Neckářovu osobnost zapojit do významového kontextu, který dodává písni a klipu další, hlubší smysl.

Václav Neckář vystoupil jako host na koncertě v pražském divadle Archa, kde bylo slavnostně pokřtěno cédéčko se soundtrackem k filmu Alois Nebel. Vpravo zpěvák skupiny Priessnitz a ilustrátor Jaromír Švejdík. foto: Michal Kamaryt, ČTK

Václav Neckář je totiž žijícím paradoxem. Byl zrozen ze svobodného ducha druhé poloviny 60. let, jež pak vystřídalo dvacet let normalizace, v níž žil dvojdomým životem. Jinak vypadal „oficiálně“, tedy v televizních estrádách a na stránkách časopisů pro pracující ženy, ba jinak i při podpisu Anticharty či na sokolovských Festivalech politické písně - a zcela jinak jaksi sám pro sebe, na koncertech, kde používal takové progresivní, ba skoro undergroundové věci jako umělý kouř, laserovou šou, bizarní taneční kreace, kostýmy a la David Bowie a ostře rockový doprovod skupiny Bacily svého bratra Jana.

Zatímco pro televizní veřejnost byl chlapeckým či efébským doplňkem trojice Gott (seladon), Matuška (macho), pro zainteresovanější publikum byl představitel české formy glam-rocku, k níž patřila bisexuální stylizace do vesmírného tvora žijícího daleko od kulis reálného socialismu. Tvůrčím vrcholem těchto Neckářových sklonů bylo výtečné dvojalabum Planetárium z roku 1978.

Toto je jedna rovina pohledu na Václava Neckáře. V „nádražáckém“ klipu je však možné spatřit ještě cosi jako symbolické znovuzrození nejslavnější Neckářovy filmové postavy, nesmělého Miloše Hrmy z Menzelových a Hrabalových Ostře sledovaných vlaků.

Ve finální scéně obětuje mladý Miloš, poté, co protrhl s odbojovou pracovnící Viktorií Frei plátno na kanapi, svůj život pro vyšší cíle: vyhodí německý muniční vlak do vzduchu, přičemž je zasažen hlídkujícím vojákem a jeho tělo padá na vlak, který ho odváží na místo detonace.

Čtěte o filmu Nebel

 

Nyní jsme tedy v klipu svědkem symbolického návratu. Zestárlý Miloš tedy Václav dojel na místo určení, do ošuntělé Fantovy části pražského hlavního nádraží. Sedí tam jako svědek svého pádu a vzkříšení. Pak v jednu chvíli vidíme, jak předvede cosi jako vzpomínku na tanec. Zvedne ruce vzhůru a jeho zkoušené tělo se zavlní. Každý to možná neocení, ale mnozí asi tuší, co tím chce tento smutný Frigo české pop music říci: Sursum corda. Vzhůru srdce.