„Okoř se šťávou je festival dramaturgicky určený všem generacím, ne jen pro určitou skupinu lidí," říká organizátor Michal Šenbauer.

O tom, kdo však bude hlavní ikonou letošní hudební přehlídky, bylo rozhodnuto předem. O velký hudební i životní comeback, který v současnosti zažívá, se přijel také na Okoř podělit zpěvák Václav Neckář.

Neckář? Borec

Společně se skupinou Bacily Neckář rozezpíval a roztančil diváky osvědčenými rádiovými šlágry. „Je to borec," ozývalo se i z úst účastníků, jejichž babičky na Neckářovi vyrůstali. Nadšení a dojetí z převážně mladého publika Neckář neskrýval. „Jste skvělý sbor," opakovaně sděloval křepčícímu publiku.

Že staré dobré šlágry táhnou i mladé, se přesvědčila i kapela Olympic při hitech jako Okno mé lásky, Otázky nebo Dynamit ušetřil Petr Janda díky „pomoci" diváků své hlasivky. „Snažíme se hrát i ne tolik profláknuté písně, ale lidi stejně fungují hlavně na Želvu, Jasnou zprávu a podobně," říká Janda.

Legendy Olympic a Mišík

„Jdeme sem hlavně kvůli Olympicům, protože od nich známe nejvíce písniček," potvrzuje Jandova slova návštěvnice. Na diváky zabírá i „stará vykopávka" Sluneční hrob, již takto tituluje sám autor a další legenda na festivalu Vladimír Mišík.

Úspěšné písničky, které hýbou předními příčkami poslechovosti rádií v poslední době, zazněly na Okoři v podání skupin Mandrage, UDG, Wohnout O5&Radeček, Sto zvířat nebo Charlie Straight.

Končili Charlie Straight

Prostor dali pořadatelé ale i skupinám široké veřejnosti prozatím neznámým. O kapelách Bags, Parade Marche, Bags či Imodium možná do budoucna ještě uslyšíme…

Dvanáctihodinová přehlídka hudby začala ve 13 hodin. Zahajující skupina Vltava hrála pro hrstku diváků, ale v průběhu odpoledne se prostranství pod Okoří zcela zaplnilo a místy nebylo doslova kam šlápnout. Ti nejvytrvalejší fanoušci vydrželi skandovat pod pódiem téměř až do třetí hodiny ranní, kdy dozněly tóny skupiny Charlie Straight.

MICHAELA ROZŠAFNÁ