Když vám pár hodin před koncertem svítí na facebookové události, že dorazit plánuje třiapadesát lidí, nezní to pro vás, coby pořadatele, úplně pozitivně. Určitě to není dost na někoho, koho by jeho vydavatelství rádo vidělo jako budoucího Justina Biebera. Nebo alespoň Shawna Mendese. Čísla na sociálních sítích samozřejmě nejsou úplně samospásná a jako dostačující ukazatel nestačí, tím spíš když sám interpret je v podstatě produktem konkurenčního YouTube a TikToku. Ale napoví to.

Realita byla taková, že do smíchovského klubu MeetFactory přišlo lidí více. Na předskokana Anthonyho Mela hrajícího pseudonymem ANTH jich bylo zhruba třikrát tolik, na hlavní hvězdu jich mohlo přibýt zhruba ještě dalších padesát. Prostor se tedy poměrně zaplnil, do vyprodání měl ale i tak daleko. Po tom zážitku, který vystupující předvedli, lze ale bohužel pochybovat o tom, že by to někdy příště mělo být lepší.

Už ANTH nezačal dobře. Bubeník hrál příliš nahlas, DJ pouštějící hudbu a vokály naopak zase příliš potichu, sám interpret se nacházel někde uprostřed. Do zpívaných pasáží z playbacku si spíše přizvukoval, nejvíc o něm bylo slyšet, když se snažil rapovat nebo hecovat ke zpěvu publikum, složené převážně z mladých slečen. Nebylo to dobré.

Zlepšilo se to na malou chvíli v okamžiku, kdy ze zákulisí pozval na scénu vokalistu Coreyho Nyella, který mu zpíval refrény "This Is Goodbye" nebo "Selfish" naživo. Pak ale bohužel došlo k rozhodnutí, že jako další zazní "The One That Got Away" od Katy Perry. Tak vysoké tóny hostující zpěvák naprosto nezvládl a je s podivem, že mu dosud nikdo z kolegů neřekl, že ten song je nad jeho síly. V SuperStar by se s takovým výkonem nedostal ani před televizní porotu.

O něco lepší byla coververze "Too Good At Goodbyes". Kde se ale v obou písních vzaly rapové pasáže předváděné ANTHem, zůstává otázkou. Sam Smith by asi koukali. Totéž následně čekalo i "Hello" od Adele, ve které se rap předskokana dostal mezi její dva puštěné refrény. Do "Mood" od 24Goldn a Ianna Diora se zase vecpal úryvek "Scrubs" od TLC. Nakonec si asi všichni oddechli, když bylo podivné performanci konec. Opakování netřeba, jednou to stačilo. Ale měl pěknou bundu.

S příchodem Conora Maynarda v růžovém kardiganu, zakrývajícím jeho pomalu rostoucí břicho, přítomní reagovali o poznání vřeleji, platilo to však pouze pro první řady. Ty zadní nejspíš taktéž rychle poznaly, že ačkoliv se na pódiu nacházejí kytaristé, bubeník a DJ, tak sám Conor si vydatně pomáhá playbackem. A to je prostě špatně. Jako divák platící nějakých sedm stovek za vystoupení člověka, kterému není blbé dělat z vás hlupáka, byste měli být naštvaní a dát to interpretovi najevo. Bohužel se ale zdálo, že to mnoha lidem bylo jedno a s chutí se přidali k jeho rockovější a tanečnější verzi hitu od Backstreet Boys.

"Pojďme se pobavit o tom slonovi v místnosti, ano? Stárnu. Mám ale plán. Pokud se ke mně přidáte a budeme zpívat společně, budu se díky tomu cítit zase mladší," na oko si zanaříkal třicetiletý zpěvák.

Nelze mu upřít, že se na jevišti během koncertu solidně zpotil a nebylo to jen kvůli horku v samotném klubu. Hodně se snažil tancovat a hecovat dav, což mu budiž přičteno k dobru. Zdálo se také, že trojici balad uprostřed setu snad i zazpíval naživo, ač je jeho hlásek slabý a nevýrazný.

Jakmile se ale vrátil k přeprodukovaným popovým kusům ze svého mladšího období, playback už jel zase naplno a rodák z Brightonu se to už ani nesnažil skrývat. Korunu tomu ale nasadil před novou písní "Dark Side", kterou uvedl slovy: "Vy, co byste rádi, abych hrál hlavně staré věci. Chci abyste věděli, že to chápu. Mám pro vás dokonce i překvapení," řekl a z kapsy vytáhl zdvižený prostředníček. Ten ukázal publiku tak, aby ho všichni jasně viděli a zřejmě to považoval za skvělý vtip. Nebylo to vtipné. Jen to ukázalo, že kromě toho, že je podvodník, tak je to navíc ještě blbec.

Nebýt na místě jako akreditovaný novinář, nejspíš bych to právě v tuto chvíli zamířil k východu se slovy, že tohle nemám zapotřebí. Ale vydržel jsem až do konce. A je to snad i dobře, protože v coveru "Creepin' " se ke Conorovi přidali i předskokani a poprvé a naposledy to bylo vážně povedené číslo. Jednoznačný vrchol večera.

Škoda jen, že nevěděli, kdy zase odejít, protože v následující předělávce George Michaela už se zase rapovalo. A vůbec - co to vlastně říká o vaší kariéře, když už jako druhou studiovku vydáte kolekci coverů, které pak tvoří podstatnou část vašich show? Nejspíš nic moc dobrého.

Koncert byl zakončen skladbou "R U Crazy", v níž od roku 2006 aktivnímu zpěvákovi tehdy vypomohl Ne-Yo. Byl tehdy jedním z mnoha slavnějších jmen, která interpretovi hitu "Can’t Say No" pomohla ke slávě. Ale dnes?

Když se podíváte zpátky do minulosti, kdy autor v žebříčcích nijak nebodující novinky "+11 Hours" získal cenu Brand New For 2012 od MTV, uvidíte, že tehdy s drtivou převahou 48 procent hlasů v jeho prospěch porazil kolegy a kolegyně jako Michael Kiwanuka, Delilah, Lianne La Havas nebo Lana Del Rey.

S výjimkou té poslední, která rovněž zpívá na playback, jsou to ale všechno umělci a umělkyně, na které když si dnes zajdete, tak toho nebudete litovat. O Conoru Maynardovi se totéž bohužel říct nedá. Vzhledem k tomu, kam až to od té doby dotáhl on, je otázkou nejbližších pár let, kdy se nad jeho pěveckou kariérou zavře voda definitivně.