Rok a čtvrt utekl jako festivalová sezóna a Passenger je po dvoudílné kolekci "Whispers" zpátky s novou deskou. Písničkář řídící se heslem, že být slavným muzikantem není tak důležité jako být dobrým člověkem, ale novou muziku vlastně nikdy vydávat nepřestal, což potvrdí každý, kdo průběžně sleduje jeho Facebook. Nové písničky tam přidává občas i ob týden. A nejsou to žádné odřezky, ale plnohodnotné skladby, jež by si kolikrát vydání na některé z jeho řadovek zasloužily více než kusy, které se tam regulérně dostaly.

Na toto tvrzení si při poslechu vzpomenete hned několikrát. "Fool's Gold", lovesong "If You Go" nebo retrospektivní "When We Were Young", v níž folkař vzpomíná na to, že se chtěl jako malý učit španělsky a cestovat po Jižní Americe, se jen stěží mohou řadit k jeho nejlepším dílům.

Deska, na níž tradičně hraje prim jemný vokál Mikea Rosenberga a španělka, kterou tu a tam doplňují smyčce, klavír, perkuse nebo bicí, je hudebně, řekněme, tradičnější a spíše nepřekvapí, při pohledu na číselné hodnocení je ale jasné, že něco na tom albu být musí.

Texty tvoří páteř písniček, a i když Passenger tu a tam sklouzne k obyčejnosti, má i na svém sedmém albu pořád co říct. Je znát, že tentokrát ubral na písních postavených na reálných historkách ("Riding To New York") a vlastních názorech ("I Hate", "Scare Away The Dark") a spíše se snaží o panoramatické obrazy a univerzální sdělení, s nímž se posluchač snáze ztotožní. To byl ostatně i jeho záměr, když se vydal čerpat inspiraci na Island a následně nahrával ve studiích na Novém Zélandu, v Austrálii i ve Spojeném království.

Jako první singl byla zvolena těžká balada "Somebody's Love", v níž pojednává o stárnutí a vzrůstající potřebě mít se o koho opřít v horších časech, což je samo o sobě nosné téma, ale podobně jako "Heart's On Fire" z předminulé kolekce jen těžko zaboduje v komerčních hitparádách a druhé "Let Her Go" se tak rozhodně nekoná.

Co by se mohlo chytit, je aktuální singl "Anywhere". Optimistická píseň o zamilovanosti vykouzlí rozzářený úsměv a roztancuje i ty největší morouse. "Ať už budeš lézt po horách, tancovat v dešti, projíždět se ve fáru a cítit vítr ve vlasech nebo si na tváři necháš hřát kalifornské slunce, budu s tebou," zpívá Passenger a instantní dávka endorfinů s dobrou náladou se v těle rozpouští jako kakao. Hádat, zda se z "Anywhere" konečně stane písničkářův druhý velký hit, je spíše asi jen doufání v zázrak, nicméně ze všech nových písní má největší potenciál právě ona.

Titulní "Young As The Morning Old As The Sea" byla postavena na hrátkách s přírodním bohatstvím v různých evropských státech, závěrečná "Home" zase na filozofující a sebezpytující hře se slovy a frázemi, za zmínku ale stojí také lítostivá "The Long Road", v níž písničkář za pomocí pedálové steel kytary rekapituluje svůj život a vzpomíná na všechny ty Vánoce v hotelových pokojích a silvestrovské oslavy s lidmi, které nezná, což jsou postřehy, s nimiž se jistě ztotožní nejeden umělec.

Vůbec nejlepší okamžik desky ale přichází v už na Colours Of Ostrava odehrané baladě "Beautiful Birds", v níž se blízký kamarád Eda Sheerana spojil s Birdy a dohromady dali skladbu, která dojme nadvakrát. Poprvé, když si poslechnete, jak krásně smutnou píseň se za pomoci klavíru, houslí a kytary podařilo složit a podruhé, když si přeložíte, o čem oba zpívají. Písní, jež metaforicky přirovnávají lásku dvou lidí k dvojicí ptáků, jsou tisíce, namátkou vzpomeňme například na "O" od Coldplay nebo z českých zástupců kupříkladu "Dvě labutě" Xaviera Baumaxy. V drtivé většině se také jedná o nejemotivnější díla jejich autorů. Pointu skladby vám nevyzradíme, jen tajemně naznačíme, že Passenger není výjimkou.

"Young As The Morning Old As The Sea" jako celek není nejsilnější sbírkou, jakou dosud britský rodák vytvořil, i tentokrát ale nabízí dostatek silného materiálu na to, aby si vysoké hodnocení obhájila. Nezapomeňte proto na koncert, který v neděli 2. října proběhne ve Velkém sále Lucerny. Jistě to i tentokrát bude neopakovatelný zážitek.