Vydáno: 25.05.2020 00:00 v sekci Recenze - Josef Martínek | foto: Lukáš Wagneter
Nad prvotinou "Hearts" jásala odborná veřejnost, posluchači, a nahrávka dokonce zaujala i v zahraničí. Už jen proto bylo jasné, že vydání té druhé u nás bude znovu provázet velké očekávání. Na "Weird & Wonderful" je nejsympatičtější, že Lenny svůj osobitý rukopis nezapudila a plynule navazuje tam, kde skončila.

SDÍLET: Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem
8/10
Lenny - Weird & Wonderful
Vydáno: 22.5.2020
Celkový čas: 38 minut

Skladby: Lovers Do, Enemy, Figure It Out, W.A.N.F.A., Let Go, Maneater, NANANANANANA [???], Wake Up, Home, Forever, ?, Easy (feat. Marpo)

Vydavatel: Universal

"Weird & Wonderful" nezní jako "Hearts" v bledě modrém, ale je to pořád Lenny. Po triumfu na Cenách Anděl, velkých koncertech v Roxy či Foru Karlín nebo zahraničních misích v Itálii a Německu si zachovala svůj dar psát písničky, jejichž melodický základ je posluchačsky vlídný, přirozeně chytlavý a které navíc mají v popu tolik potřebnou jiskru.

Talentovaná interpretka a skladatelka je dnes jen o čtyři roky starší, o mnoho zkušeností bohatší a v produkci se občas ještě více vzdaluje standardům tuzemského popu. Právě ambicióznější a oproti debutu košatější zvuk lze považovat za největší posun, kterého si na druhé studiovce můžeme všimnout.
Desku otevírají pěkně zostra dva svižné kousky, roztančená "Lovers Do", která loni vyšplhala až na vrchol českého rádiového žebříčku, a hned po ní živočišná "Enemy", pojednávající o soupeření v hudbě. Právě tyto songy dávají na srozuměnou, že Lenny je tentokrát mnohem vstřícnější k elektronickým vlivům, o autorský vrchol alba se ale nejedná.
Nejvoňavější ze všech květů, které z opakované spolupráce Lenky Filipové mladší a producenta Ondřeje Fiedlera vzešly, jsou rozesety po celé ploše nahrávky. Byla by proto škoda propadnout dojmu, že těžiště "Weird & Wonderdul" představují přímočaré rádiové singly. Vždyť intimní balady "Figure It Out" nebo "Forever" potvrzují, že zpěvaččina schopnost uhranout úplně obyčejnou klavírní výpovědí je neobyčejná. Právě tato vlastnost definuje rozenou písničkářku.

Osobitý rukopis se navíc neztrácí ani v případě, kdy Lenny otevře dveře současnějšímu pojetí, jako se to stalo v případě "Home". Zrovna to je skladba, která by nejspíš klidně fungovala i bez jakýchkoliv zásahů, ale citlivý produkční přístup jí umožnil vykvést do ještě větší krásy. Až euforické pocity vyvolá vlastně ne příliš komplikovaná, ale o to údernější "Wake Up", do které se podařilo promítnout radost, s jakou ji autorka v Londýně natáčela.
A pokud je řeč o výrazných momentech dvanáctipísňové kolekce, sluší se zmínit i skladbu, kterou fanoušci měli možnost ochutnat ještě přede všemi singly. "Maneater" totiž Lenny na svých koncertech hraje už několik let. Většinou to v podobných případech dopadá tak, že po nadšeně přijaté živé verzi přinese ta studiová rozpaky, tentokrát to ale neplatí. Až filmová atmosféra a aranžérská bombastičnost zůstaly přítomny i při nahrávání.