RECENZE: Lenny dělá pop, za který se nemusí stydět

Někomu jistě bude připadat, že Lenny je protekční dítě. Maminka je popová hvězda Lenka Filipová a strýc Tomáš Filip, šéf českého zastoupení nadnárodního vydavatelského koncernu Universal, u kterého má zpěvačka smlouvu. Můžeme samozřejmě vést spory o tom, nakolik příbuzní v branži skutečně Lenny pomohli; je možné, že kdyby s materiálem, který už od svých prvních písní vydaných na EP Lenny vydává, přišla „holka z ulice“, nikdo by se s ní nebavil.

Jestli v něčem své dceři prospěla Lenka Filipová, nepochybně to byla především značná dávka vkusu, se kterým proplouvala kalnými vodami československého středního proudu. A nepochybně i dobrý příklad v tom, že nic nepřijde k člověku samo, je potřeba na sobě neustále pracovat. Jako klasická kytaristka o tom totiž Lenka Filipová st. jistě ví své.

Bez pudu sebezáchovy

Lenny opravdu neponechala nic náhodě. Nejenže je z alba znát na pouhých dvaadvacet let mimořádně jistý hlasový projev a naprosto jistý pěvecký výraz, ale navíc i zajímavý autorský rukopis. Byť na něj měl jistě podstatný vliv producent alba a spoluautor většiny písní Ondřej Fiedler. Nicméně sama interpretka patrně má jasnou vizi, čeho chce v životě dosáhnout a dělá pro to pokud ne vše, tak alespoň mnoho.

Nejen romantická. Album Lenny má více poloh.

Není žádný samouk, na klavír se seriózně učila od šesti let av současné době studuje písničkářský obor v Londýně. Anglicky se učí prakticky celý život, jezdí po světě, a podle toho její výslovnost a přirozenost vyjadřování v tomto jazyce zní. Lekce z profesionality získávala od své matky nejen jako host jejích recitálů, ale také jako její regulérní doprovodná pianistka. To všechno Lenny posouvalo k tomu, aby se zocelila po všech stránkách, nepodléhala žádnému tápání a ztrátě času při hledání optimálního stylu.

Přes veškerou stylovou členitost, do které musíme započítat i poměrně výrazné úkroky stranou mimo hlavní proud, je totiž album Hearts poměrně zřetelnou výpovědí „hotové“ zpěvačky a autorky. Navíc výpovědí v parametrech, jimiž drtivou většinu českého popu v pudu sebezáchovy raději vůbec nepoměřujeme.

Rocková divoška

Každého, kdo ví o dosavadní fixaci Lenny na klavír asi překvapí, že album Hearts je v podstatě kytarové, i přesto, že třeba v My Love dominují klávesy a Release Me je sólová klavírní balada. Obě s pěknou melodickou stavbou i atmosférou, první jmenovaná i se zajímavým zvukovým prostředím. Na opačném pólu pak stojí skladba Fun, vymykající se celkovému ladění alba svou tvrdou rockovou podstatou, se zkresleným hlasem, nepochybně zamýšlená tak trochu jako (docela dobrý) fór. Nicméně ukazuje, že Lenny by hravě obstála i jako drsná rocková divoška.

Naopak ne úplně do alba zapadá závěrečná hladina, duet s raperem Pauliem Garandem, rapujícím česky, což anglofonní kompaktnost alba zbytečně narušuje. Skladba je ovšem převzata z Garandova loňského alba Boomerang a na Hearts je zařazena jako bonus. Konec konců, pro udržení dojmu bez poněkud (byť ne kriticky) rušivého elementu stačí album včas vypnout.

Všechno je tu jinak

Zbytek alba, přesněji řečeno jeho hlavní náplň, tvoří písně odpovídající aktuálnímu zpěvaččinu stylu. Už první Lover je rockově přitvrzený moderní pop, na ni navazuje klenutý song Bones s dominantní akustickou kytarou. Ta v rukou Ondřeje Fiedlera spoluurčuje i ráz v podstatě folkrockové Standing At The Corner Of Your Heart, jíž dodává veselý rozměr zvuk dnes módního ukulele. Kde se Stranger (In This World) poněkud nedostává výraznosti, tam naopak Alive Enough? přichází s až soulovým výrazem a dobrou dynamikou, Ghosts se silnou melodií, Hell.o s hitovými ambicemi a titulní Hearts s akustickou bezprostředností a autenticitou.

Všechno je tu prostě tak vzdálené všem těm dnes tolik tlačeným popovým pseudopísničkářům a uhlazeným boybandům, až by jeden málem nevěřil, v jaké žije zemi.