George Ezra a Passenger v jeden večer? To byla kombinace, které žádné milovník popově líbivého folku nemohl odolat. A přestože lákadel bylo dost (oba protagonisté vydali od posledně nové desky) a přitom se od předchozího vystoupení prvního jmenovaného koncertní sál nezvětšil, nebylo úplně snadné jej naplnit. Pořadatelé měli snad i proto do poslední chvíle zasponzorované reklamy na sociálních sítích, jen aby se hala naplnila. Kvality obou protagonistů se sice od minula nijak nezhoršily, ale ekonomická krize začíná roztahovat sítě a hudební fanoušci si chtě-nechtě musejí více vybírat. Nebýt jí, O2 arena by určitě byla jasná volba. Tak či onak, Sportovní hala Fortuna na pražském Výstavišti byla nakonec téměř plná, a oba zpěváci tak před sebou měli potenciálně skvělý večer.

Passenger se na pódiu bohužel moc neohřál. Povykládal pár vtipů, které jeho věrní znají už nazpaměť, jelikož ho ale velká část publika viděla hrát naživo poprvé, smála se tak, jako by ty vtipy právě spontánně vymyslel. Neodolatelné charisma a úžasně něžný hlas posluchačům umožňovaly nořit se do jeho skladeb, jako by to byly právě načechrané, čisté a hebké polštáře. Britský rodák se pochlubil jednou novinkou, kterou propletl se svým největším hitem "Let Her Go", a posluchače nalákal na svůj Instagram. To aby je mohl příště pozvat na svůj další pražský koncert napřímo. A i když tvrdil, že je zvyklý na menší pódia, jeho fanoušci dobře vědí, že si velmi dobře umí podmanit i gigantické prostory. Hala mu proto i tentokrát visela na rtech, a když se loučil se singlem "Scare Away The Dark", vyprovázela ho z pódia už tradičně sborovým zpěvem.

To George Ezra toho moc nenapovídal. Dokonce o něm s jistotou můžeme tvrdit, že právě toto byl jeho nejméně mluvný koncert, jaký kdy v České republice odehrál. Kdo se tedy těšil hlavně na další mikropříběhy ze zákulisí vzniku jeho songů, mohl odcházet mírně neuspokojen. Ten jediný, který pověděl, se totiž týkal skladby "Green Green Grass", a jestli jste četli naši recenzi jeho zatím poslední desky "Gold Rush Kid", tak už ho dobře znáte.

Hlavní ale přece jenom bylo, že hlavně skvěle hrál a zpíval. Svůj basbaryton otestoval snad ve všech myslitelných polohách, kytary měnil na každou písničku a znovu a znovu dokazoval, jak vynikající doprovodnou kapelu se mu podařilo stvořit. Ta si nejvíce vyhrála se skladbou "All My Love", v níž řada členů dostala své vlastní sólo a výsledek byl tak harmonický, že dokonce i hlavní kameraman sedící nad zvukařem se u toho na své židličce vlnil.

Pódium působilo stroze a připomínalo rám obrazu, v jehož středu jsou - jak jinak - hory. Jestli má totiž George Ezra něco raději než muziku, tak je to pohoda a klídek. A ten si nejčastěji dopřává právě při dlouhých túrách po vrcholcích hor, kde mu doprovod dělají jen jeho vlastní myšlenky.

Uprostřed setu přešel z krapet ostřejších, kytarovějších vyhrávek ke skoro akustické hudbě. To když v "Hold My Girl" doprovodil zpěvákův vokál jen klavír a španělka. A byla to nejprocítěnější skladba večera. Potlesk za ni byl suverénně nejdelší a nebral konce, musel jej utnout až protagonista. Ten pak přešel do novinky "Sweetest Human Being Alive", kde se ke němu postupně přidával zbytek kapely. Intimní část setu vyvrcholila s písní "In The Morning", což sice je původně píseň o covidu, její podání plné krásného souznění všech zúčastněných hlasů jí ale dávalo skoro až nádech africké hudby. Když jste zavřeli oči a představovali si, jak by asi mohl vypadat videoklip, viděli jste před sebou ráno na savaně, kde lev zívá a třepe hřívou, žirafa pije vodu z řeky a slon líně sundává chobotem větve ze stromů. Iluze byla dokonalá.

Závěr pochopitelně patřil hitům, takže chybět nemohla průlomová "Budapest", tedy song, který podle jejího autora vznikl jako reakce na to, že do ní v dobách, kdy vlakem jezdil po Evropě, navzdory svým plánům nikdy nedocestoval. Při finální "Shotgun" už se k tleskajícím a tančícím divákům v prostoru na stání přidali i lidé na tribunách a ta atmosféra plná pozitivní nálady a pospolitosti byla natolik kouzelná, že i onen zmiňovaný kameraman neodolal a začal si ji natáčet na mobil. Ač nám tedy Ezra neřekl nic nového, těžko si představit někoho, kdo by z koncertu plného optimismu a nových skladeb mohl odcházet nespokojen. Jít na George Ezru je už totiž od roku 2014 záruka dobrého zážitku.