Američtí metalcoristé All That Remains musejí celou svou kariéru překonávat řadu překážek. I když mají nepopiratelný talent na hity a perfektně kloubí hardcorovou údernost, melodické refrény a heavy metalová kytarová sóla, nikdy se neprosadili až tak jako jejich žánroví kolegové Killswitch Engage nebo Trivium. Vždycky zůstali tak trochu v jejich stínu, nedocenění.

A paradoxně čím melodičtější desky dělali, tím víc se tak nějak vytráceli z povědomí fanoušků. Nevyhnuly se jim ani personální rošády a největší ránu dostali letos v říjnu, kdy těsně před vydáním nového alba a koncertním turné nečekaně zemřel hlavní kytarista a zakládající člen Oli Herbert.

ATR jsou ale bojovníci a s narychlo najatým náhradním kytaristou, osudu navzdory, vyrazili na cesty. Pražské Rock Café je ale přivítalo až nedůstojně nízkou návštěvou. Těžko říct, zda na ně fanoušci už zapomněli, nebo zda jim vypálili rybník o tři dny dřív žánroví kolegové As I Lay Dying, každopádně několik desítek lidí bylo opravdu žalostně málo.

Rozehřát promrzlý klub se na úvod pokusili domácí Brando's Eyes a celkem se jim to povedlo. Kombinace hardcoru s čistými vokály se obešla bez obvyklých klišé a hlavně poslední tři kousky se dostaly do hlavy. Nic, z čeho sednete na zadek, ale poměrně příjemné. Docela je ale zazdil zvukař - bylo to přeřvané až běda.

Naprostý zvukový protiklad pak bylo vystoupení hlavní hvězdy večera - tak čistý a vyvážený zvuk autor reportáže v Rock Café snad ještě neslyšel. Kapela odehrála naprosto reprezentativní hodinový průřez toho nejlepšího ze své tvorby (s třetinovým zastoupením opusu magnum, alba "The Fall Of Ideas") a nasazení a zápalu pro věc nebylo co vytknout.

Nabízí se sice otázka, proč z velmi povedené novinky "Victim Of The New Disease" zazněly jen dva kousky, ale odpověď je možná nasnadě. Pro zaskakujícího, jinak nesmírně šikovného kytaristu Jasona Richardsona (ex-Chelsea Grin, All Shall Perish a Born Of Osiris) bylo jen pár týdnů před šňůrou určitě jednodušší naučit se staré známé fláky než pět šest zbrusu nových skladeb. Naštěstí ale výběr z novinky padl i na totální výplach "Fuck Love", při kterém v Rock Café padala omítka ze stěn.

Na závěr musíme pochválit hlavně zpěváka Phila Labonteho. Je dobře známo, že má v krku poklad v podobě hardcore řevu, death metalového growlingu, black metalového vřískotu i klenutého čistého zpěvu, ale dřív se naživo v refrénech docela šetřil. Nyní, nejspíš i vlivem v úvodu zmíněných okolností, do toho dal všechno a předvedl perfektní výkon.

Celkově tak šlo o povedený, i když celkem krátký večer. Fandové tvrdší muziky by si měli na ATR znovu vzpomenout. Nejen, že ještě žijí, ale že s novou nahrávkou, semknuti tragédií, chytli nejlepší formu od časů prvních desek. Jen tak dál!