Vydáno 06.05.2019 | autor: Daniel Košťál
Dido asi není třeba dlouze představovat. Její písně dnes již z rádií bohužel tak často neznějí, ale málokdo z těch, kdo byli na přelomu tisíciletí naživu, by neznal její podmanivý hlas. A přestože alba zpěvačka vydává celkem pravidelně, na turné se vydala poprvé po patnácti letech. V Praze ho rovnou odstartovala!
LIVE: Dido ani po letech nevyšla ze cviku. Praha jí zaslouženě zobala z ruky
Večer zahájila na minutu přesně svým éterickým vystoupením zpěvačka Viah, která se již pomalu ale jistě vkrádá do povědomí českého publika, v duetu s kamarádkou a kolegyní Rosou. Viah se hudebně vyznačuje silně elektronickým popem, ten je ale často smíchán s klasickými nástroji, a tak byly skladby jako klavírní Pale White Horse nebo Asií protkaná Giant Tears pro Dido skvělou předehrou. Pro rozproudění krve pak nakonec zazněla i radio-friendly pecka Drowners a dvojice odcházela z pódia se zaslouženým potleskem.
Šarmantní Dido zahájila své první turné po patnácti letech v Praze
Hlavní hvězda večera nastoupila na stage dokonce s několikaminutovým předstihem a ihned nasadila laťku hodně vysoko, to když jako úvodní skladbu zvolila pilotní ukázku Hurricanes z aktuální desky Still on My Mind. Stejně jako ve studiové verzi, i tady se skladba postupně vyvíjela od jednoduchých akordů k impozantnímu závěru. Hned od začátku bylo jasné, že dlouhá pauza Dido nijak neublížila. Čistý silný hlas, přátelský úsměv a klidný projev. Angličanka si na pódiu byla zkrátka jistá sama sebou.
A jisté si jí bylo i publikum, které nenasytně hltalo každou píseň z bohatého, celkem jednadvacetipoložkového setlistu. Při jeho vytváření myslela Dido na všechno, a tak jsme se dočkali reprezentantů všech jejích pěti studiových alb. Z nich navíc nehrála jen to nejdůležitejší. Největší hity jako Here With Me nebo White Flag se sice logicky setkaly s nejhlasitější odezvou, ale potěšeni byli i fanoušci méně známých kousků. Zazněly tak například Grafton Street nebo Take My Hand, podle zpěvaččiných slov první skladba, kterou kdy napsala a která tedy jaksi poeticky uzavírala hlavní část koncertu před přídavkem.
Kromě samotné hudby bylo dění na pódiu celkem minimalistické a vedle kapely se na něm nacházely jen tři promítací stěny ve tvaru "V". Všechny oči tak byly během celého stominutového setu upřeny jen na Dido, která ale dokázala diváckou pozornost udržet i bez pozlátek. V písních mluvil její výkon sám za sebe, mezi nimi za ně naopak mluvila ona. Dozvěděli jsme se tak o původu některých textů a ještě se zasmáli nad vtipy, které se interpretka nebála sázet na vlastní účet.
Kromě toho, že nerada píše o lidech ošklivé věci (ale neubrání se tomu) nebo že Sand in My Shoes je skutečně jen o písku v botách, zažertovala i o tom, že na turné Still on My Mind vyjela jen z donucení, když na ni kapela naléhala. Směrem k fanouškům kteří za ní dorazili ze zahraničí dodala, že to "snad to za to stálo". Slíbila ale, že tentokrát již na tak dlouho nezmizí, a to rádi slyšíme. Těžko si představit příjemnější nedělní koncert než se zpěvačkou tak talentovanou, vášnivou, přátelskou a skromnou. Přesně taková Dido byla.
text: Daniel Košťál, foto: Tomáš Klíma
Témata: Dido, Viah, Still on My Mind, Forum Karlín
4,50
čtenáři
hlasuj
