Deník neúspěšného hudebníka (16.): Jak to bylo s těma Plastikama?

Věděl jsem, že úspěch mi už nemůže unikat dlouho. Ale jak na něj políčit tak, aby pak už nemohl nikdy zmizet? Vzpomněl jsem si na to, jak mi Punkýš vyprávěl o Plastic People of the Universe. Prý jsou u nás už desetiletí (nebo staletí? - historie mi nikdy nešla) považovaní za pojem.

Deník neúspěšného hudebníka (15.): Klub 27

Přitom prej vůbec neuměli hrát. Že by teda fakt člověk nemusel nic umět, aby se stal úspěšným hudebníkem? Nechal jsem si to ležet v hlavě a vyrazil jsem na svoje každodenní pracovní galeje.

Deník neúspěšného hudebníka (14.): Posun v kariéře?

Matka se zřejmě rozhodla utýrat mě k smrti, řekla mi totiž: "Fando, je ti šestadvacet. Nemáš přítelkyni, nemáš slečnu… Na nájem mi nepřispíváš… Udělej něco pro svou stárnoucí matku, alespoň jednu věc: skoč každý den nakoupit do sámošky za rohem."

Vždyť… to už se můžu rovnou nechat někde zaměstnat! Samozřejmě že mi to bere čas na muziku! Normálně jsem chodil nakupovat jen, když mi matka vyhrožovala vystěhováním, ale tohle…

Deník neúspěšného hudebníka (13.): Jak se (ne)stát bedňákem

No nic… vyrazil jsem do obchodu a na chodníku přes ulici jsem viděl právě Punkýše. Dali jsme se do řeči a já zavedl řeč na Plastiky.

"Hele a jak to bylo s Plastikama? Ty jsou taky úspěšný a přitom neuměli hrát, ne?" zeptal jsem se.

"Ale Plastici rozložili režim!"

"Jako tím, že neuměli hrát, jo?"

Punkýš se chytil za hlavu: "Fando, doplň si hudební vzdělání!" řekl a odešel.

Tak co jsem zase nepochopil?

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka