Petr Fiala (Mňága a Žďorp) interview: Jsme kapela, která žije tím, že dělá nové písničky, nežijeme jen z podstaty

Na novou desku jste předělali skladbu J.A.R. Je to nejistý. Jak vás napadlo otevřít album něčím tak atypickým?
Dostali jsme od Romana Holého nabídku, abychom předělali jednu písničku, protože jsme dohromady obě kapely velcí kámoši, i s Monkey Business. Nabídli nám předělat tuhle písničku na jejich desku coverů a remixů Eskalace bobra. Bohužel zavolal na poslední chvíli, takže jsme měli před Silvestrem zkoušku a pak druhého nebo třetího jsme to zmastili ve studiu Sono a hrozně se nám to líbilo.

Trochu jsme to zmňágovali, já tam dopsal refrén, který tam nebyl, vyhodili jsme z toho underground a zaměřil jsem se na ten příběh skuhrajícího chlapíka, který pořád neví, jak to s těma ženskejma je. Snažili jsme se to udělat pomaleji než oni a hrát to živě. Trvalo nám to asi dvanáct hodin. Začali jsme ve studiu Sono v pět odpoledne, skončili v pět ráno. A líbilo se nám to tak, že jsme se rozhodli dát to i k nám. Navíc jsme sami sobě vydavatelstvím, takže jsme nemuseli řešit, že první písnička je zrovna atypická coververze.

RECENZE: Mňága a Žďorp si na novém albu dělá, co chce. A dělá to dobře

Proč jste se po relativně krátké době po předchozí desce rozhodli nahrát další album? 
No, už jsou to dva roky. Když se nám v roce 1990 podařilo nahrát první desku a v roce 1991 vyšla, od té doby jsme do roku 97, 98 nebo 99 dělali album skoro každý rok. Dřív stíhali Black Sabbath nebo Kiss každý rok dokonce dvě desky, to byla úplně jiná doba. Jsme kapela, která žije tím, že dělá nové písničky, nežijeme jen tak nějak z podstaty. Já už mám v zásobě další desku, tu bychom klidně mohli nahrát už za rok, ale to je trochu sebevražda. Nemá to smysl v záplavě hudby, která je všude. Jeden stimul k nahrání desky je to, že máme hodně demáčů, i kluci z kapely píšou sem tam něco. Druhý stimul je, že máme nového bubeníka, Marcela Gabriela, který je strašně dobrej a kapelu nakopnul a oživil hráčsky i lidsky. Přišlo mi blbý, že by čekal čtyři roky, než se domotáme do Sona. A další věc je, že se nám v Sonu strašně líbí. My bychom tam byli nejraději pořád. Teď budeme muset trpělivě dva nebo tři roky čekat. Pro mě je to dlouho. Já bych šel klidně za rok.

SOUTĚŽ: Mňága a Ždorp - Třecí tour

Testujete si písničky na nové album na koncertech? Nebo je důležitější, jak vám zní ve zkušebně? Jak probíhá proces nahrávání a realizace?
Je to dost jednoduché. Vydáme desku, jedeme k ní koncerty a během dne volna, když nemám děti, jsem ve zkušebně a pracuju. Těch písniček se nahromadí hrozně moc a já si dělám CDčka, kam dám třeba deset věcí a posílám to ostatním. Protože spolu už hrajeme dlouho a známe se velice dobře, ty demáče si ostatní poslechnou. Občas tam zamotávám i blbosti, schválně, a většinou se shodneme na tý písničce, na který budeme pracovat. Nakonec připravíme takové demáče, co jsou dotažený nejdál a nejvíc. Pak odjedeme na chatu do Olešnice v Orlických horách, minimálně jednou za rok, spíš dvakrát, a doděláváme dema. Skončíme tak se čtrnácti písničkami. Pak jdeme do studia Sono, tam to nahrajeme a všechno pak už jde docela rychle.

TOP 6 videoklipů týdne: Mňága a Žďorp to rozjela na Třecí party

Přestože jsi plodný autor, na novém albu je ještě jeden cover.
Je tam ještě sonet, který napsal Vladimír Veit. To byl člen sdružení Šafrán v sedmdesátých letech, kdy komunisté tyhle písničkáře fakt dusili a vyhazovali z republiky. Vladimír skončil v Rakousku, byl to kněz. Já od něj znám pořádně jen tuhle písničku, vyšla mu na albu Zakázaní zpěváci ve Švédsku v roce 1977. Pak se ty desky pašovaly do Česka. Tuhle nahrávali ve Valašském Meziříčí v bytě mého kamaráda. Text je od Shakespearea a mně na tom přišlo zajímavé, že funguje jak za komunismu, tak i teď.

Znáš jí 40 let, ale usoudil jsi, že teď je zase aktuální.
Jo, ale zase tolik jsem nad tím nebádal. Jsme ve zkušebně, najednou jsem si na tuhle písničku vzpomněl, našel jsem si jí, hodil jsem to tam a bylo. Ale zajímavý je, že když předěláváme písničku, většinou těm lidem dopředu nevolám. Tady jsem chtěl být slušnej, sehnal jsem si na pana Veita číslo, volám mu a říká mi, jak je nadšenej, že někdo tu písničku zná. "Snad se vám to bude líbit," říkám mu a on: "No jasně, že se mi to bude líbit." Pak jsem mu to poslal a on mi napsal: "Vůbec se mi to ani trochu nelíbí." No, má 75, jsou tam trochu hlasité bubny, i na mě je to trošku kravál. Tak jsem se tomu zasmál, já ho chápu a tím to vadne. Bylo to ale vtipný.

Mňága a Žďorp vítala v Plzni jaro

Jelikož nejste jen kapelou, ale i vydavatelem, musíš se starat o všechno...
Starám. Jezdím do všech výroben - do Čelákovic, do Fermaty, do Loděnic. Mám borce, co vyrábí kazety. Já dělám nosiče, jinej z kapely dělá merch jako trička a další blbinky. A to vydavatelství teď dělám sám. Člověk se to naučí časem. Jezdil sem do Monitoru, pak EMI, pak Warneru a nakonec si zjistíš na všechny kontakty. Je to sice každodenní práce, ale mě to strašně baví. Nedokázal bych domlouvat koncerty, to bych se zbláznil, protože tam je těch podrobností a proměnných hrozně moc. Teď se ale všechno řeší přes počítač. Dřív se muselo jezdit do továren a třeba se i stalo, že se nějaká písnička musela jmenovat jinak, protože se tiskař přeťuknul. Teď je to nádhera.

Proč jste nazvali album Třecí plochy?
Je o vztazích mezi partnery. Tam jsou třecí plochy neustále. Ze začátku to bývá boží a pak se to dost často zkomplikuje. Název se mi hrozně líbil od začátku. Mimochodem, kdyby nebylo tření, funguje perpetuum mobile. Tření všechno zkazí a zároveň je takový hezký.

Myslíš, že si dnes vaši fanoušci kupují vinyly skutečně na poslech, nebo je to spíš takový artefakt, upomínkový předmět?
To nevím. Ale četl jsem průzkum, že jedna třetina všech prodaných desek nikdy nebude přehraná. Že je to jen takovej suvenýr, který krásně vypadá. Dříve jsme dělali těch vinylů 500, teď jich děláme 800 a většinou ještě následuje dolisování. Příští rok vydáme k třiatřiceti letům Ryzí zlato, Chceš mě, chci tě a Furt rovně na vinylu. I tuhle naší novou nahrávku jsme koncipovali primárně jako gramofonovou desku.

Kolik z těch písniček můžeme slyšet na koncertech?
Na Třecím tour hrajeme celou desku. Od první písničky až po poslední. A jestli tam ještě někdo z diváků zbude, budeme hrát i starý písničky.

LIVE: Mňága a Žďorp završila své třicetiny parádní oslavou ve Foru Karlín. Gratulovali Tomáš Klus, Márdi nebo Vladimír Merta

Peníze na novou desku jste získali díky crowdfundingové kampani na Startovači. Co všechno musíte fanouškům slíbit, aby vám přispěli?
Musíte slíbit jen to, co můžete splnit, a navíc to musíte chtít splnit rádi. Tohle je pro nás vážně nejpříjemnější cesta, jak vytvořit album. Základní odměnou pro fanoušky jsou ty nosiče a ze speciálních odměn jsme měli třeba účast v klipu pro tři lidi. Tři lidi jsme vzali do studia, to bylo za 10 tisíc. Bylo to výborné, ti lidé odcházeli ze studia úplně zmasakrovaní. Jeden přiletěl na ten den z Londýna a pak psal, že sedí v letadle, poslouchá nějakou hudbu a slyší jen co hraje basa. Pak si to pustil znovu a poslouchal jen co hrajou klávesy. Takhle z toho byl zblblej. Pak máme třeba večírek na statku saxofonisty nebo přestřelený odměny jako kmotrovství za 50 tisíc. To si sem tam koupí nějakej náš kámoš, který má spoustu peněz a chce nás podpořit.

Je to tedy i docela dobrý způsob, jak si utužit vztah s fanoušky?
P*del je, že s některými fanoušky se už znáš osobně z koncertů. Když jezdíš do Plzně dvakrát ročně 30 let, hraješ tam tak stokrát, takže spoustu lidí už znáš. Udržuje to i vztahy v kapele, ten crowdfunding se snažíme držet jako takové naše poslání. Ty desky balíme a posíláme sami. Ve zkušebně se potácíme ve vrstvě obálek a já to pak vozím v krabicích od banánů na poštu. Je to zábava a dojde ti, že když ti lidi posílají peníze, nebudeš platit agenturu, ať ti něco takovýho dělá.

Navíc si pak lidi můžou říct. "Hele, tohle mám od zpěváka svý oblíbený kapely, a ne od distributora."
Teď je navíc doba, kdy si člověk může všechno koupit, hodně lidí všechno má, ale nemůžete si koupit něco speciálního. Šéf Startovače Martin Brykner nám poradil, že teď je trend překvapení. Za deset tisíc. K tomu je jen sto otazníků a zmizí to jako první. A my doteď nevíme, co je to za překvapení. Buďto to vymyslíme pět minut předtím, než to uděláme, nebo, protože to bereme vážně, třeba počkáme, až bude sněžit a vyčistíme jim sníh před barákem. Borec vykoukne z okna a tam bude Mňága čistit sníh.

Už jsi zmínil, že příští rok oslavíte Kristova léta, tedy 33 let. Chystáte něco speciálního?
Jenom vydání těch vinylů, o kterých jsem se zmiňoval, a pro Českou televizi chystáme padesátiminutový dokument. Ten se ale bude točit až v roce 2021, příští rok se bude chystat. Plus sto koncertů, které každý rok odehrajeme. A také nás čeká jedno soustředění, kde budeme ladit písničky na další desku. Ono se to nezdá, ale člověk zjistí, že tolik času není.

Text: Jarda Hudec, Foto: Petr Hanč

Témata: Mňága a Žďorp, Petr Fiala, rozhovor, interview, Třecí plochy