Je tomu přesně 30 let, co jste podepsala petici Několik vět a měla jste už půl roku absolutní zákaz veřejného vystupování.

„To to ale letí! Koncem června 1989 jsem zpívala na jednom představení Divadla Sklep, když za mnou přišel Ondřej Trojan s dokumentem Několik vět. O této petici jsem z médií věděla jenom to, že to je štvavý pamflet rozorávající socialismus, tak jsem si to přečetla se zájmem a celkem třikrát – před představením, o pauze a pak ještě po mém vystoupení. Nebylo tam nic, s čím bych nesouhlasila, ba naopak. Tak jsem to podepsala.“

A co následovalo?

„Asi den nebo dva nato Svobodná Evropa a Hlas Ameriky zveřejnily jména signatářů Několika vět a já najednou přestávala existovat. Ze dne na den stopli moje písničky v rozhlasu i televizi. V televizi se mnou zrušili i veškeré smlouvy s odůvodněním, že se mění koncepce programu. Z Košic si dokonce zavolali o vrácení letenky! Akce, které jsem měla mít, se z »technických důvodů« nekonaly. Už natočená deska Dnes nejsem doma stále nevycházela. Telefony přestaly najednou zvonit, nabídky na koncerty nebyly žádné. Bylo mi ouzko.“

Byla jste přesvědčena, že je to úplný konec vaší kariéry?

„Přesně tak. Když jsem Několik vět podepsala, čekala jsem nějaké pro mě nepříjemné důsledky, ale nikoli úplný zákaz. Začala jsem tedy přemýšlet, jak se budu živit,