RECENZE: Z úsměvu Katy Perry na novém albu bolí koutky od křeče

Je to sice hodně nepatřičné přirovnání, ale pod názvem Smile vydal v roce 2004 popový génius Brian Wilson, tahoun kapely Beach Boys, album, které je považováno za milník populární hudby. Ostatně jako prakticky vše, na co tenhle vizionář, z něhož měli mindrák i samotní Beatles, sáhl.

6 fotografií

V ostrém kontrastu k tomuto dílu stojí Smile od Katy Perry, což je takřka ukázková popová prázdnota. Přiznám se, Katy Perry má část mých sympatií. Trsala s panem Burnsem v Simpsonových, hrála v sitcomu Jak jsem poznal vaši matku a její písnička Hot N Cold je prostě hit jako hrom. Navíc se do jejího rytmu krásně oprašuje z dlaní mouka, jak ukazují amatérští kuchtíci v soutěži MasterChef Česko.

To, co Katy Perry a její tým předvádějí na tomhle albu, je víceméně mizerie. Dokonalá ukázka prázdnoty současných popových výrobků. Hlušina bez jakékoliv snahy přijít s něčím opravdu chytlavým nebo zábavným, praštěným třeba, ale zapamatovatelným. Poslouchat tuhle desku je jako prosekávat se hustou džunglí halabala na sebe naplácaných a letmo nahozených melodických motivů. K uzoufání nudných a tuctových.

Tohle snad nemohlo bavit zpívat ani samotnou Katy Perry. Písničky jsou upachtěné, odvozené, postavené na stokrát slyšených nápadech a motivech. Není tu žádný „rajc“, zdánlivý taneční odvaz Tucked sedí na zadku a evokuje doby, kdy Rudolf Hrušínský nejml. za doprovodu písní Michala Davida a Kroků Františka Janečka ve filmu Discopříběh pobíhal hanbatý po Plzni.

Následující Harleys In Hawaii už je naprostý muzak, doprovod do výtahů, soundtrack k vkládání zboží do košíku v supermarketech. Dvě za cenu jedné, hudba různé druhy, pop pro všechny a pro nikoho. Opravdu poctivě jsem se během poslechu snažil rozklíčovat, pro koho je vlastně tahle deska určena.

Nepřišel jsem na to, mozkové buňky spolehlivě udolala bezpohlavní a neosobní hudební masa, již bylo nutno v pravidelných intervalech zastavovat a jít se nadýchat čerstvého vzduchu. Nejinak tomu bylo i při psaní recenze. Radost z toho, že se deska už chýlí ke konci, vystřídala deprese z toho, že bude třeba si ji pustit ještě minimálně jednou.

Katy Perry nebyla nikdy kdovíjak silná hudební osobnost, což Smile jen potvrzuje. Je to povrchní a plytká hudební hmota, která sice neuráží úplnou pitomostí, zároveň ale nenabízí zhola nic, čeho by se dalo chytit.