RETRO: Marilyn Manson ukázal prstem na snobskou prázdnotu

Marilyn Manson

Holy Wood (In the Shadow of the Valley of Death)

Skladby:
GodEatGod, The Love Song, The Fight Song, Disponsable Teens, Target Audience, President Dead, In the Shadow of the Valley of Death, Cruci-Fiction in Space, A Place in the Dirt, The Nobodies, The Death Song, Lamb of God, Born Again, Burnin Flag, Coma Black, Valentine´s Day, The Fall of Adam, King Kill 33, Count to Six and Die, The Nobodies (Acoustic Version), Mechanical Animals

21 skladeb / 68:19 min

Vydavatel: Interscope Universal

Strašidlo jménem Marilyn Manson obchází kultivovanější část americké společnosti jako klekánice, dezintegruje ji, vytrhává z kořenů. Ne, že by jeho stylizované obludarium mohlo zkazit beztak zkaženou mládež, ale hlavně tím, jak dokáže ukázat prstem a pojmenovat snobskou prázdnotu nejen horních deseti tisíc. Novým albem navíc jasně dokazuje, že se v jeho případě nejednalo o jednohitovou bublinu opřenou o šokující image, ale o nadčasového umělce nevšedních kvalit.

RECENZE: Marilyn Manson si stáhl kůži a vydal se s ní na popový trh, We Are Chaos je nejrozmanitější album jeho kontroverzní kariéry

Nyní přichází se svým nejkomplexnějším albem. Holy Wood je logickým vyústěním Mansonova myšlenkového a hudebního zrání z alb Antichrist Superstar a Mechanical Animals, bravurním uzavřením trilogie o zlu, vyprahlosti duše a beznaději.

Manson se často obrací se svými nihilistickými šlehy překvapivě k Bohu, jehož však vidí jako svrchovaného, nestvůrného, manýristického vládce nad lidskými osudy. Rovněž symbolismus zahrad Edenu, ukřižování v kosmickém prostoru, smrti a znovuzrození v sobě nese významné poselství o marnosti jakéhokoli snažení.

Člověk je pro Mansona pouhým hmyzem, nevyzpytatelným a slizkým, pranic přitom nešetří ani sebe. Frustrace, izolace, existencionalismus, vzdor i kapitulace, to jsou hlavni témata skladeb, jež tekou v dusivém oparu industriálních jeskyní anebo roní krvavé slzy v čirých akordech akustické kytary.

Vrcholem alba je pak hrůzný dech Disposable Teens, která jako by navazovala na někdejší super The Beautiful People. Celé album působí jako další díl jakéhosi generačního filmu. Slyšeno nezaujatými ušisky, garantuje mocný zážitek. Minut Mansonovy slávy je prostě víc než obvyklých patnáct.

Recenze vyšla v časopise Rock Report 12/2000, text připomínáme při příležitosti výročí 20 let od vydání alba.

Text: Jan Petřičko, foto: archiv Rock Report 
Témata: Marilyn Manson, Holy Wood, retro