Vydáno 22.11.2020 | autor: redakce
System Of A Down probudila k životu až válka. Na pomoc postiženým konfliktem v Náhorním Karabachu vydali písně Protect the Land a Genocidal Humanoidz. Za stagnací stojí především osobní spory uvnitř kapely. Bubeník John Dolmayan je hlasitým podporovatelem Donalda Trumpa, což nekonvenuje s politickým přesvědčením zbytku kapely, jíž tvoří synové uprchlíků. Zatím posledním řadovým albem tak zůstává Hypnotize z roku 2005. Přinášíme recenzi z doby, kdy byli System Of A Down na vrcholu.
RETRO: System Of A Down vyvedli tápající publikum ze slepé uličky, kam tvrdou hudbu dostal nu metal
Skladby:
Attack, Dreaming, Kill Rock'n Roll, Hypnotize, Stealing Society, Tentative, U-Fig, Holy Mountains, Vicinity of Obscenity, She's Like Heroin, Lonely Day, Soldier Side
12 skladeb / 39:48
Vydavatel: Sony BMG
Trošku to čpělo nadprodukcí a hazardováním s respektovaným jménem kapely, když System Of A Down ohlásili na letošní rok vydání hned dvou opusů. První várku obav však určitě rozptýlilo jarní album Mezmerize a i zapřísáhlé mrmlaly a škarohlídy musí definitivně uzemnit jeho mladší bratříček Hypnotize, který vyšel rovnou jako dual disc (DVD obsahuje dokument z nahrávání a klipy B Y.O.B., Question! z Mezmerize).
Oba letošní výtvory mě jen utvrzují v přesvědčení, které ve mně ostatně vyklíčilo již při vydání zlomového Toxicity, že je to právě tahle kapela, jež může ukázat dezorientovanému a tápajícímu tvrdému rocku směrovku ven ze slepé uličky, do níž ho přivedl víceméně sterilní nu metal.
Ten se totiž, se svými omezenými možnostmi kombinace podladěných kytar, rapu, loopů a scratchování, stal pozvolna, ale celkem logicky, karikaturou sebe sama. Inspirace bezednou studnicí orientálního folklóru se ukázala jako osvobozující. A pokud ji naroubujete na zběsilé trojspřeží kytara, basa, bicí, jako to udělali System Of A Down dělá, může to být cesta do budoucnosti. Alespoň prozatím.
V tomto smyslu jsou pro mě System Of A Down díky jejich „world core" momentálními mesiáši rocku. Ale dost věštění a k samotné desce. Hypnotize začíná v podstatě tam, kde Mezmerize skončilo. Hned první skladba Attack je neskutečný atak - bubeník John Dolmayan předvádí se svou nátlučnou soupravou takový úprk, jako by ho honil sám berňák. A když už si myslíte, že se ten člověk musí zákonitě zhroutit vyčerpáním, přijde ostrý střih a kapela s lehkostí vymaluje odlehčený a barevně čarokrásný nápěv.
A takhle si s vámi ti původem arménsko-libanonští poděsové hrají po stopáž alba. Nad tím vším drží dozor spolehlivých a uznávaných kolegů, producenta Ricka Rubina a „mixéra" Andyho Wallace. Neustálé změny temp, blízkovýchodní motivy v melodiích a zběsilost v srdci... Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Nebo jakoukoli desku od System Of A Down!
Text původně vyšel v magazínu Rock Report 12/2000. Dobovou recenzi znovu vydáváme při příležitosti patnácti let od vydání alba Hypnotize.
Text: Radek Vydra, foto: archiv Rock Report
Témata: System Of A Down, Serj Tankian, John Dolmayan, Daron Malakian, Shavo Odadjian, Rick Rubin
4,50
čtenáři
hlasuj
