Populární hudebník Xindl X: O záchranu lidí jde až v poslední řadě, žijeme z úspor

S rodinou jste se přesunuli na Kanáry, kde vlastníte apartmán, asi se to teď hodí...

Před pěti lety jsme si tu pořídili byt v paneláku. Jednak jako investici, druhak proto, že jsme chtěli na Tenerife trávit více času a trávit ho po hotelích bychom si nemohli dovolit. Takhle když bydlíme ve svém a nechodíme do restaurací, život tu není dražší než v Praze. V minulých letech jsme tu trávili zimní měsíce mimo koncertní sezónu. Ta letošní nekoncertní sezóna se nám trochu protáhla a její konec zatím není v dohledu. Tak jsem rád, že ji můžeme s rodinou trávit zde, kde je situace ohledně covidu daleko lepší než v Čechách.

Jak se chovají lide na Kanárech, jaká tam panuje nálada?

Samozřejmě i tady covid dost zaúřadoval. Spousta hotelů je zavřených, turistický ruch funguje na půl plynu oproti normálu a jsou tu nějaká omezení. Ale momentálně tu jsme ve druhém stupni, což znamená, že se smí scházet až šest lidí, roušky jsou povinné všude, i venku a zákaz vycházení je po jedenácté večer, ale jinak se tu žije normální život. A většina lidí proti těm opatřením nic nenamítá, protože si dobře pamatuje tvrdý lockdown, který tu byl na jaře, a nechce ho zažít znovu.

Co si myslíte o tom, jak naše vláda řeší současnou situaci?

Obávám se, že naše vláda spíš řeší, jak opít voliče rohlíkem a jak na současné situaci vydělat. O záchranu lidí jde až v poslední řadě. Opatření jsou vydávána pozdě a chaoticky. Bohužel důsledkem tohoto je, že spousta lidí protipandemická opatření bojkotuje coby projev odporu k vládě. Což ovšem jen povede k tomu, že opatření budou méně účinná a budou trvat o to déle. Osobně si myslím, že je lepší nařízení dodržovat, i když nám je nařizují lidé, kterým zrovna nefandíme. A místo protestování nenošením roušek to těm dotyčným spíš spočítat v listopadu u voleb. Na druhou stranu, mně se to říká snadno, když jsem od toho všeho 4000 km daleko.

Čím se momentálně, coby muzikant, živíte? Přeci jen už jsme zavření skoro rok...

Zatím žiju z úspor a doufám, že v dohledné době se zase bude moct koncertovat. Ale samozřejmě to neznamená, že bych nic nedělal. Práce (byť zatím neplacené) mám dost - pracuju na nové desce Terapie, která by měla vyjít na podzim. A připravuju nové klipy. Kromě toho jsem napsal písňové texty pro muzikál Petr Pan a Oceán naděje pro divadlo ABC. Spolupracovat se skladatelem Darkem Králem a dramatikem a režisérem Davidem Drábkem byla jedna velká radost. Už se moc těším, až tohle naše společné dítko budou smět vidět i diváci.

Kvůli covidu jste musel zrušit velký koncert v O2 aréně, co všechno obnáší příprava a následně také zrušení takové akce?

Kdepak, koncert jsme nezrušili, pouze přesunuli. Místo 30. ledna v O2 aréně nás naši příznivci mohou vidět 25. 11. v O2 Universu. Doufám, že v listopadu se koncert už bude smět uskutečnit. Kdyby ne, budeme hledat další náhradní termín. Byla by velká škoda ten koncert rušit. Přece jen proběhla na něj už velká řada příprav.

Jakých konkrétně?

Chtěli jsme udělat koncert něčím speciální, odlišit ho od festivalových vystoupení, na kterých nás fanoušci mohou vidět mnohokrát do roka. Jinak vystavět dramaturgii, udělat koncert zajímavý i po vizuální stránce, řadu písní přearanžovat, aby je fanoušci mohli slyšet jinak, než už je slyšeli, a v neposlední řadě koncert obohatit o zajímavé hosty. Mám velkou radost, že do O2 Universa přijali pozvání Pokáč, Petr Fiala z Mňágy a Žďorp, Tereza Mašková (24) a také gospelový sbor Maranatha Gospel Choir.

Jak dlouho trvá složit píseň?

To je dost různé. Někdy ze mě vypadne text za dvě hodiny, někdy ho dopilovávám týdny. Když mám hotový text, melodie už jde většinou dost rychle. Ale občas na jeden text napíšu třeba pět melodií, než si řeknu, že ta první byla stejně nejlepší.

Máte na svém kontě mnoho hitů, která vaše píseň je pro vás nejvíc?

Mám jednotlivé písně hodně spojené s dojmy z koncertů, kde ty písně hraju. A díky tomu jsou ty divácky nejoblíbenější i mými nejoblíbenějšími. Cudzinka v tvojej zemi, V blbým věku, Chemie, Volnoběh. A samozřejmě mám vždycky rád tu aktuálně nejnovější. Protože je pro mne ještě nová, neohraná. Takže momentálně mám nejradši svůj nový singl SebeLoveSong, který jsem zatím hrál jen na online koncertech sám s kytarou a už se nemůžu dočkat, až si ho konečně někdy zahraju i s kapelou.

Vy jste původně scénárista, jak jste se dostal k hudbě?

Scenáristiku jsem vystudoval, ale hudbu jsem měl vždycky jako koníčka - ono ostatně psaní scénářů a psaní textů má leccos společného. Měl jsem řadu kapel, ale až díky práci na seriálu Comeback jsem si našetřil nějaké peníze, abych měl za co natočit svou první desku a klip k písni Anděl. A díky tomu klipu se najednou začali ozývat pořadatelé festivalů a já náhle začal koncertovat v takové míře, že jsem neměl na psaní čas a musel jsem zmíněný seriál i scenáristiku jako takovou opustit. Ale kdo ví, třeba ještě někdy něco napíšu.

Na koncertech působíte velmi suverénně, jste takový i v soukromí?

Já jsem poměrně introvertní člověk. Své extrovertní já si schovávám jen pro chvíle, kdy mám v ruce kytaru nebo mikrofon.

Čím se bavíte a co vám dělá radost?

Mám to štěstí, že to, co mě baví nejvíc, je moje práce. Stále mě baví hrát, zpívat, skládat, textovat, řešit s producenty aranže písní, vymýšlet klipy a naposlouchávat hudbu jiných kapel. Tohle všechno můžu dělat i teď, byť to hraní a zpívání jen po internetu. Kromě toho mě poslední dobou baví sportovat. Začal jsem pravidelně hrát plážový volejbal a taky padel - což je ve Španělsku populární mexický sport, takový kříženec tenisu a squashe. Sice oboje hraju mizerně, ale s o to větším nadšením.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní