RECENZE: Jelen na novém albu lehce ztratil na své originalitě, ale i přesto stojí za poslech

Jelen

Věci a sny

Skladby:
Někde kolem, Jediný, co chci, Bílý klávesy, Nebreč, Sáro (feat. Kateřina Marie Tichá, Ještě jednu noc, Mater Mors, V oblacích, Veronika, Pálím, Když se svlíkáš, Rozlučková

11 skladeb / 42:14 min

 

Vydavatel: SinglTon/Universal Music

Jelen na své pouti českou hudební scénou ušel už pěkný kus cesty. Za tu dobu stihla parta okolo zpěváka a textaře Jindry Poláka získat dvě ceny Anděl a usadit se se svými hity v tuzemských rádiích. Kapela už dopředu avizovala, že s novým albem chce oslovit ještě širší posluchačské publikum než doposud. To je koneckonců slyšet i na prvním vydaném singlu Jediný co chci. Na první poslech rozpoznatelný rukopis skupiny je v písni znát, jen ty, pro Jeleny typické opakující se refrény v kombinaci s výrazným popovým beatem, už ale bohužel skladbě ubírají na jedinečnosti a posouvají formaci ještě blíže k rádiovým standardům.

LIVE: Kapela Jelen odehrála energický koncert, pokřtila na něm novou desku

Už nemají takové kouzlo, jako když s vydáním singlu Magdaléna osvěžili českou popovou scénu svou energií ve spojení s veselými a snadno zapamatovatelnými melodiemi, které se nevtíravě časem chtě nechtě dostaly pod kůži. Podobně je to i u písně Ještě jednu noc. Ta už je vyloženě ryze popovou a jak název napovídá, jde o klasický námět "chci s milovanou osobou strávit ještě jednu noc, den", variaci, kterou jsme už slyšeli na mnoho způsobů a působí jako textařské klišé. 

Paradoxem je, že právě textařský um albu Věci a sny táhne. O Jelenech se ví, že je to jejich silná stránka a i tentokrát má většina písní svůj romantický minipříběh. Často jde o oblíbená folková témata zasazená do současných reálií. Jazykové obraty občas překvapí společně s jednoduchostí, s jakou dokáží popsat nelehké vztahové peripetie, ale i složitější životní situace. Například v Nebreč Sáro, ve které se text skládá hned z několika obrazů. Ty nejlépe fungují, při následné vizualizaci v představách. Zároveň se zde jako host objeví Kateřina Marie Tichá, která je s kapelou spjata už od počátku a je sázkou na jistotu, protože tahle kombinace zkrátka funguje. Ve skladbě Bílý klávesy chce hlavní postava obrazně řečeno "do smrti hrát jen na bílý klávesy", tedy v opojení láskou se veselit a nezabývat se všedními starostmi. Vtipné a nápadité.

<iframe src="https://open.spotify.com/embed/album/24xCjGREBJmphlir8CBdRv" width="300" height="380" frameborder="0" allowtransparency="true" allow="encrypted-media"></iframe>

Muzikantsky byly desky kapely Jelen vždy zdařilé a prostor na nich dostával snad veškerý nástrojový aparát kapely. Což je vzhledem k počtu členů, který by se vám na prsty jedné ruky rozhodně nevešel, obdivuhodné. Právě v nástrojově pestrých skladbách, ve kterých převažují akustické nástroje, má deska energii, ať už jde o trampskou Mater Morse nebo v závěrečnou Rozlučkovou.

I s třetí studiovkou mají Jeleni stále co nabídnout. Tematicky se pohybují v podobném revíru, jako ve své předchozí tvorbě. Škoda jen, že se na novince snaží více inklinovat k mainstreamovému popu. Tím totiž jinak vcelku slušnou desku sráží níž, než si zaslouží. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Universal Music (Ondřej Pýcha, Radek Kudláček)
Témata: Jelen, Jindra Polák, Věci a sny