ROZHOVOR | Kuba Ryba (Rybičky 48): Celej život mám před koncerty strach. Otužování mě zbavilo panické ataky

Děláme rozhovor na Den otců, který letos slavíš prvně. Pamatuješ si, jak jsi příchod syna slavil?
Nejsem příznivec zapíjení dětí, i když vím, že to někdo dělá. Já mám během roku dost příležitostí se ožrat. Neměl jsem ani rozlučku se svobodou před svatbou. Přijde mi to debilní, loučit se svobodou, když ji v postatě neztrácím. Stejně to vidím i v tomto případě. Ženská je někde v porodnici a já bych někde vychlastával... Upřímně, byl jsem doma a uklízel jsem. Dítě se narodilo o týden dřív, máme čtyři psy, takže jsem se snažil udělat co největší pořádek. Slavil jsem doma, dal jsem si jednoho panáka. A jak jsem přes lockdown nechlastal, tak to se mnou zamávalo…

Rybičky 48 oslavili na Letním parket tour II. v Praze příchod léta

Synovi jste dali na české poměry netradiční jméno. Slyšela jsem, že ve hře byla i jiná. Dominika chtěla Marleyho, ty Iggyho. Nakonec máte Lemmyho…
Strašně jsem chtěl, aby jméno bylo na čtyři písmena. Kdyby si po mým vzoru chtěl nechat vytetovat jméno na prsty ruky, tak aby se mu to tam vešlo. Iggy Ryba by bylo boží, ještě po prvním pankáči. Marley se mi taky líbilo. Ale nemám rád "r" ve jménech, co kdyby ráčkoval. A teď ještě Ryba! Navíc už vidím, jak by jeho jméno neuměla v Česku půlka lidí přečíst. Dominika měla právo veta, protože vždycky věděla, co si bříško nejvíc myslí. Pak přišla s tím, že by se jí pro kluka líbilo jméno Lenny. Přišlo mi to spíš jako holčičí jméno, navíc tady máme zpěvačku se stejným jménem. Tak jsem řekl: "Proč ne Lemmy?" Neplánovali jsme, že bychom chtěli mít jméno po nějakém muzikantovi a když už, tak by se mi spíš líbil Iggy, ale myslím, že Lemmy mu sluší.

Neměli jste problém s uznáním jména, když není v kalendáři?
Neměli, jen stačilo napsat na Ústav jazyka českého. Druhý den mi to potvrdili, stálo to asi tři kila. Když jméno existuje kdekoliv v zahraničí, nemají s tím problém. Kdyby neexistovalo, nebo bylo hanlivý, tak potíže budou. Šlo by na expertýzu. Díky tomu jsme zjistili, že jméno je odvozeno z původního Lemmuel. Jeden dokonce v Česku je, je mu teď deset let. Ale nenarodil se tady. Takže v tomto je náš Lemmy první.

Jak tě změnilo otcovství?
Krom toho, že miluju chlapa láskou, kterou bych k jinýmu chlapovi nemohl cejtit, tak mě to asi nezměnilo. Jsem rozněžnělej, ale počítal jsem, že to přijde. Mám o deset let mladší ségru, tak jsem věděl, jaké to je, když přijde do rodiny miminko. Je super, že je z poloviny ze mě a z poloviny z Domči.

O narození dítěte zpíváš i v aktuálním singlu Ty vole, já budu táta. Šlo o první slova, která tě napadla, když ses dozvěděl, že jste v očekávání?
Víceméně. Domča mi to oznámila, když jsem v noci přijel z jihlavského koncertu. Výjimečně na mě čekala. Dlouho jsme o mimču přemýšleli, ale nechvátali jsme na něj. Z těhotenství jsme měli velkou radost. „Ty vole, já budu táta“ mi došlo, když jsem šel ven na cigáro. Pak jsem si uvědomil, že by to byl dobrej song v babyboomu, který se teď děje.

Tvůj táta a děda byli muzikanti. Povedeš syna k hudbě?
Budu radši, když bude striptér než muzikant, protože to bude mít jednodušší. (smích) Nikdo mě k muzikanství netlačil, a ani tátu nebo dědu. Nechám to na něm. Doma bude mít hudební nástroje. Kromě kytar máme piáno, plánuju koupit bicí, bude mít věci na kreslení, jestli bude chtít sportovat, ať sportuje… Ať si dělá, co chce, hlavně ať ho to baví.

Na konci klipu je uvedeno Flo & Lemmy. Kdo je Flo?
To je Ondráškova dcera, respektive zkratka jejího jména Florentina. Škoda, že se nám děti nenarodily ve stejný den, to  bychom byli nejlepší rytmika na světě.

S kapelou v poslední době mapujete zásadní životní okamžiky – žádost o ruku, svatbu, narození dítěte. Co bude dál?
Píšeme o tom, co prožíváme. Vypadá to, že teď děláme ty nejvíc klišé věci, ale ony se nám opravdu děly.

V úvodu Svatební hymny se dušujete, že jedete překvapit pár fanoušků. Bylo to tak i ve skutečnosti?
Spousta lidí si myslela, že to bylo doopravdy. Bylo by to skvělý. Kuba Mahdal odvedl opravdu dobrou práci v tom, že to vypadalo skutečně. Videoklip jsme natočili v září s tím, že ho vydáme v březnu. Chtěli jsme v něm letní náladu a tu v lednu neuděláte. Navíc jsme tušili, že bude kvůli koronaviru vše zavřené. Čekali jsme na jaro, abychom lidem zvedli náladu lepším počasím. Natáčeli jsme v Mlýně Davídkov, kde jsme se s Domčou brali. Všechny čtyři svatby, které se v klipu odehrávají, proběhly na jednom místě, jen jedna vevnitř, další na nádvoří a ve stodole. Přivezli jsme si tam sto lidí, kteří si zahráli ve všech "svatbách", cíleně ale bylo vždy vše mířeno na hlavní pár. Jde o náš největší klip, měl největší rozpočet. Bylo hustý, jak to měl Kuba zařízený.

V posledních týdnech jsi změnil svou životosprávu a dal ses na otužování. Jde o chvilkovou záležitost?
Teď bych si musel kupovat hromadu ledu. (smích) Hledám se celý život. Mám vždy něco, co se mi líbí, chvíli se tomu věnuju, a pak zjišťuju, zda se tomu budu věnovat i nadále, nebo mi to mělo jen něco ukázat a posunout mě dál, nebo naopak dozadu. Podle toho, o co zrovna jde.
S otužováním jsem začal ještě před pandemií, když jsme byli v Thajsku a přihlásili jsme se na kurz Wim Hofa. Celej život mám před koncerty strach, ve čtvrtek začínám chraptět, v pátek skoro nemluvím. Nemoc zpěváků. Vždy jsem si říkal, proč ji musím mít zrovna já. (smích) Měli jsme zrovna jet na halové turné, když jsem šel den před ním ven, kde byly mínus čtyři stupně. Vyhecoval jsem se a dal si nějaký meditace, jejichž součástí je i Wim Hofovo dýchání, které jsem se naučil v Thajsku. Byla to pro mě tehdy velká výzva, celej život jsem zimomřivej, mám rád teplo.

Anketa: Vytvořili jste svá nejlepší díla hladoví? Odpovídali muzikanti z Harlej, Rybičky 48, Skyline, Kofe-IN a další

Díky tomu jsem se dostal do hezkých stavů i bez toho, abych se zhulil. Když jsi čtyři minuty bez dechu, je to hustý. Dostal jsem se do takových sfér, kdy jsem nevěděl, jestli stále žiju. Asi čtyřikrát se mi stalo, že jsem se úplně rozplynul. Většinou se do podobného stavu dostanu do dvou minut. Když "umíráš", zažiješ zajímavý věci.
V otužování jsem pokračoval i během pandemie. Koupil jsem si na zahrádku zinkovanou vanu. A když byly mínus čtyři stupně, šel jsem na túru jen v trenkách. Zjistil jsem, že mi byla zima jen na ruce a na hlavu, a naštěstí jsem měl kulicha i rukavice. Hodně jsem díky procházkám v zimě zhubnul. Pomohly i mojí termoregulaci, nepotím se tolik jako dříve.
A zbavil jsem se panické ataky. Čtyři roky jsem bral prášky, v konzultaci s paní doktorkou jsem je postupně vysazoval, až jsem je letos v lednu přestal brát úplně. Taky jsem přestal hulit, protože to není úplně dobrý, když se ti mění chemie mozku. Když se mi hlavou začaly honit myšlenky a byl jsem doma, skočil do vany nebo jsem dal hlavu pod studenou vodu, a to zafungovalo. Když tělo začne přemýšlet, že umírá chladem, tak panickou ataku vystrčí. U mě to fungovalo, neměl jsem žádné problémy. Ještě se potřebuju zbavit kouření a budu absolutně spokojený, aspoň co se zlozvyků týče. Nechci být na něčem závislý.

Nedalo se nevšimnout si, že na sociálních sítích propaguješ konkrétní produkty. Donutil tě k tomu koronavirus nebo jsi chtěl jen podpořit produkty, co tě baví?
Propaguju jen to, co skutečně používám a má to smysl. Podporuju kočárek Thule, který jsme si chtěli pořídit. Podobné je to s Bezva plenky, které mi udělaly nabídku a soutěže pro fanoušky. Je to takový mamablog. (smích) Morganu děláme reklamu stále. Od nikoho si neberu prachy, je to na bázi barteru. Dělám reklamu, aby to bylo přirozený. Po ničem jiným netoužím.

Ještě jsme mohli zahlédnout žrádlo pro pejsky a veganská jídla.
S těmi třeba nemám vůbec žádnou domluvu. Veganská jídla domů začala nosit manželka.  Asi třikrát jsem to označil ve svém příspěvku a oni mi za celou dobu poslali dvě igelitky. Mně to chutná a přijde mi to lepší než maso. Peníze jsem měl akorát za Hellmans, kdy se jednalo o projekt Beze zbytku, který jsme řešili s manželkou, abychom co nejméně věcí vyhazovali. To byla týdenní akce.

Zpět ale k hudbě. Už před rokem jste měli naplánovaný koncert v O2 aréně v rámci oslav plnoletosti. Jak to s ním vypadá?
Původně jsem chtěl O2 arénu k našim dvacetinám, takže se mi to asi splní. Myslím si, že si ještě budeme muset počkat.

Začátkem června jste odstartovali koncertní šňůru v Kutné Hoře. Jde o tradici, že začínáte na domácí půdě?
Je to tradice posledních dvou let. Měli jsme od ledna naplánovaný čtyři varianty podle toho, co se bude moct jet. Nakonec dopadla Letní parket tour II. Je to hrozná prdel. Mrzí mě, že nejsou festivaly, který mi už chybí. Kdysi jsme hráli po klubech, maximálně na festivalech ve dvě odpoledne, a pak jsme parkety přeskočili a hráli rovnou v lepších časech pro větší publikum. Všichni jsme hráli v zábavovkách, takže to byl a je pro nás nádherný návrat. V Kutné Hoře jsme si letos vyzkoušeli, jak po tak dlouhý době budeme hrát...

Viděla jsem na transparantech, že dokonce přijeli lidé až ze Zlína. Máš nějaké informace, odkud nejdál dorazili?
Vím, že tam byli Teplice, a pak lidi ze Zlína, z Ostravy, z Plzně, dva z Německa. Původně jsme měli hrát hodinu a čtvrt a nakonec to bylo skoro dvě hodiny.

Tomu říkám fanouškovská oddanost. Neplánujete pro příznivce novou desku?
Minule vyšla dvojdeska, teď bude stroprocentně taky, protože singlů, které jsme zatím na žádném albu nevydali, je sedm. Máme roztočený dema, těch je dalších šest. Doma mám čtyřicet, padesát námětů. Ještě chci udělat jednu desku písniček pro děti... Bude toho hodně. K dvaceti letům se dvojdeska nabízí, bude napůl punková a napůl poprocková.

Dětská? Inspirace přišla s novou životní rolí?
Když jsem s malým, tak si vezmu kytaru a vymýšlím klasický nápěvy. Už mám za čtrnáct dní čtyři písničky. Říkal jsem si, že by bylo dobrý to natočit. Kdyby to někoho dalšího zajímalo, bylo by to fajn. Udělám desku zadáčo a dám ji na Youtube. Vím, že jedna písnička bude punková. U ní musím poprosit kluky, aby ji natočili se mnou. „Plný plíny, patří do latríny," zpívám, když ho přebaluju. Velký hit je taky „o koupel ochuzen, proto byl opruzen“. Když se slova rýmují, líbí se mu to a hrozně se tlemí. Na jednu písničku bych se chtěl zeptat Pokáče s Voxelem, jestli by do ní se mnou šli. Bude to prdel. Neplánuju bejt Dáda Patrasová s koulemi, abych hrál pro děti. Dělám to pro Lemmíka.

Během lockdownu jste natočili polskou verzi Slibuju, že nebudu pít…. Co jste tím sledovali?
Asi před dvěma lety napsali polští fanoušci, jestli bychom neudělali něco v polštině. V lockdownu na to byl čas, tak jsme to z prdele zkusili. Nečekali jsme nějakej mega úspěch, spíš jsme chtěli udělat radost polskému funklubu a neunudit se v době, kdy se nemohlo hrát.

Co máte dalšího v plánu?
Aktuálně máme na playlistu Na ser si Bureši na ser, což je španělská písnička. Jsou v ní jenom tato slova, která se opakují. Dále mám rozpracované téma Poprvé jsem zklamal jako muž, které jsem viděl na internetu. Týpkovi v songu končí svět po tom, co se mu nepostavil. Zatím tomu situace moce nepřeje, ale rádi bychom taky natočili klipy v zahraničí. V září máme hrát v Londýně, třeba to vyjde.

Když už jsme u politiky. Co říkáš na Zemanův nechvalný výrok o tom, že umělci skládali nejlepší věci, když byli hladoví?
Mě spíš se*e, že potírá celou republiku, než když si honí ego na umělcích. Je to nemístný, hloupý, hulvátský, ale co jiného by od něj člověk čekal. Mě spíš serou akce, kde dehonestuje české vyšetřovací týmy, a že leze do prdele Rusku. Tyhle jeho rádoby vtipný bonmoty říká, aby se lidi zasmáli a neviděli, jak s Mynářem kradou.

O tobě je známo, že se politice nevyhýbáš, zastáváš určité názory a také neustále rád komentuješ Alenu Schillerovou. Co tě k tomu vede?
Ta je boží. Pro mě je to ventil. Když to tady nefunguje, tak si alespoň z těch lidí udělám prdel. Alena zrovna funguje na chlapy po padesátce a na ženský, který ji berou jako dcerku. To je jako východoněmecký porno pro chudý. Ještě když do toho básní… Taková ženská nemůže dělat vrátnou v jídelně, natož ministryni financí. Je to k zblití, k smíchu…

Text: Hana Bukáčková, foto: Jaroslav Noska
Témata: Rybičky 48, Kuba Ryba, rozhovor, Ty vole, já budu táta