RECENZE: Vladimír Mišík se na Nočním obrazu zmítá mezi vzpomínkami, flámy a příběhy o lásce

Vladimír Mišík

Noční obraz

Skladby:
Krok sun krok, Noční chodec, Nad útesem dění, Vánoční pohlednice, Šedesátá léta, Dech, Příběh, Sen, Andělé, Noční obraz, Slovo, Nemohu spát, Jiná báseň o srdci, Děkuji

14 skladeb / 47:19 min

Vydavatel: Animal Music

Album Noční pták zvesela otvírá Krok sun krok. Píseň, ve které si zpěvák posteskne na své stáří, aby o kousek dál energicky zpíval o popíjení rumu a vychutnávání si obyčejných věcí v životě. Ryze rockenrolový hudební doprovod dodává skladbě rebelský look. V podobných písních se dá více než u kterých jiných umělců ocenit Mišíkovu autentičnost. Naproti tomu v Nad útesem dění pracuje s básnickým jazykem a konkrétní popisy vystřídají ryze básnické obraty. Zároveň zpomalí a donutí k rozjímání.

Příběh českého hitu: Vladimír Mišík - Variace na renesanční téma

První písní, kterou Vladimír Mišík vypustil, byla bluesem nasáklá Šedesátá léta. Barvité vzpomínání na osobnosti šedesátek v čele s Beatles nebo Rolling Stones prokládá zpěvák svými muzikantskými začátky, kdy podle svých slov "s kapelou Uragán riffy piloval nadšenej láskou múz". Jde zřejmě o jednu z nejlepších skladeb novinky, minimálně tedy po hudební stránce. Skvěle a precizně vystavěná kompozice se správným pianovým sólem a kvalitními vokály. Jde to ale i mnohem jednodušeji, jak ukazuje v písni Příběh začínající slovy "když se vztahy hroutěj..." a rozjíždí místy až groteskní příhodu, která končí u panáka na baru.

S přibývajícím časem stopáže desky začínají přibývat i starosti ve skladbách. Jako by s pozdními nočními hodinami přicházely autorovi na mysl chmurnější myšlenky. Zároveň také častěji zmiňuje, že už z nočních flámů musí zamířit zpátky domů. Jedním příkladem za všechny budiž píseň Nemohu spát. V té zpěváka přepadají výčitky. Ví, že by měl být doma se svou milovanou, ale nemůže přerušit karty s kumpány. V Jiné básni o srdci poeticky zpívá o vyřezaném srdci na židli v hospodě, které tam žije svým vlastním životem.

Vladimír Mišík se na Nočním obrazu zmítá mezi vzpomínkami, flámy a příběhy o lásce. Tedy přesně vším tím, co by od nočního života umělce člověk čekal. Dost překvapí i fakt, že nejde jen o sentimentální bilancování života, ale album je pestré, co se do palety námětů týče. Je až neuvěřitelné, jak moc jsou náměty na novém albu nadčasové a mohou oslovit i mladší generace.

Text: Tomáš Kocian, foto: Petr Ostrouchov
Témata: Vladimír Mišík, Noční obraz, recenze