Kapela Fast Food Orchestra: Fanouškům rozvážíme melodie, které pro ně vaříme

Bistro snů je vaše desáté album. Máte ještě pro natáčení nových písníček motivaci?

Vondrášek: Přestože se v dnešní době vydávají hlavně singly a koncepty alb už moc nefungují, má stará duše chtěla vydat celou desku. To byla hlavní inspirace. Lidé si ty písně stejně rozkouskují na singly, které budou poslouchat ze svých playlistů. Dát ale dohromady dostatečné množství dobrých skladeb, nahrát je a vydat v jednom balení mi pořád dává smysl.

V budoucnu už ale zřejmě půjdeme cestou vydávání singlů. Problém není v nedostatku naší energie, ale ve financích. Nahrát album vyjde na spoustu peněz, v řádu statisíců. Natočit jednu písničku nestojí zdaleka tolik, a rozruch to může vyvolat stejný.

Ve svých začátcích jste zpívali anglicky. Před několika lety jste ale přešli k češtině a nedržíte se už tak striktně svých hudebních kořenů, tedy ska a reggae, naopak se víc blížíte k mainstreamu. Je to vývoj, nebo kalkul?

Vondrášek: Vše, co děláme, přichází přirozeně. Samozřejmě stojíme o to, aby o nás bylo slyšet, aby nás lidé znali a poslouchali. O to jsme se snažili vždycky, a vždy jsme přitom ctili své žánry. Víme totiž, že nám jdou a baví nás, tak proč bychom se od nich měli vzdalovat.

K mainstreamu směřujeme spíše po stránce produkční. Vybrali jsme si producenta Ondřeje Žatkuliaka, který nám pomáhá dát písním finální podobu. Americké žánrové kapely, které bývají často nominovány na Grammy, jsou úspěšné kvůli tomu, že ve své hudbě mají popový nádech. Já k tomu vždycky také inklinoval.

V dnešní době lidé až tak neoceňují melodii, ale spíš produkční věci nebo rytmy. Já však na melodie nedám dopustit a dohlížím na to, aby v písních byly. Záleží mi na nich.

Můžete uvést zahraniční příklad někoho, kdo to dělá podobně?

Vondrášek: Třeba Jason Mraz. Je to žánrový interpret, který natáčí buď jazzové, nebo reggae desky. Přitom se pohybuje v mainstreamu, což je skvělé. Baví mě vyprodukovat finální verze písničky do lepší podoby, než jakou měla v základu ve zkušebně.

Vašků: Přitom si myslím, že to děláme hodně po staru. Základem nové písně jsou melodické nápady, které nahrajeme s pianem. Potom jdeme do zkušebny, vznikne demosnímek a teprve pak vstoupíme do nahrávacího studia, kde se vymyslí konečná zvuková podoba.

Skládáte u piana?

Vondrášek: V mládí jsem hrál hlavně na piano, teprve později přišel trombon. Skládám u piana proto, že ho ovládám lépe, dokonce lépe než trombon. V poslední době ale skládám i u ukulele, které si kvůli jeho skladnosti beru i na cesty mimo republiku. Na kytaru pár akordů umím, ale na skládání to není. A pár věcí jsem vymyslel na počítači.

Obecně se domnívám, že když autor míchá nástroje, výsledná práce je pestrá. Když nahráváte celou desku, hodí se to.

Vizuál vašeho nového alba evokuje asijskou kulturu. Co vás k tomu přivedlo?

Vondrášek: Vzniklo to náhodou. Bavili jsme se jednou o tom, že na svých deseti albech nemáme písničku, která by vysvětlovala, proč jsme Fast Food Orchestra. Rozhodli jsme se tedy takovou složit. Je jí Bistro snů.

Začal jsem psát text o tom, že fanouškům rozvážíme melodie, které pro ně vaříme. To v nás evokovalo asijské fast foody, což nás postupně přivedlo k tomu vložit to téma do grafické podoby alba. Dotáhli jsme ho až do videoklipu k písni Hvězdoplavci, ve kterém máme asijského draka.

Vašků: K Fast Food Orchestra přitom patří opice. Tu jsme ve vizuálu zachovali, v asijských motivech si místo našla. Nechceme se jí zbavovat.

Co vaše nové písně spojuje?

Vondrášek: Největším pojítkem je, že jsme se zase dokázali semknout. Když skončila předminulá sezona, kterou jsme považovali za úspěšnou, rozhodli se od nás odejít bubeník a klávesista. Pro mě osobně to byl šok, protože tomu do té chvíle nic nenasvědčovalo.

Nás pět, kteří jsme zůstali, řešilo, co s tím, a já si dokonce kladl otázku, jestli nenastal čas s kapelou skončit. Došlo mi ale, že je to pro mě nejdůležitější věc v životě a že si neumím představit, co jiného bych dělal. A pak mi ostatní řekli, že chtějí dál makat.

Měl jsem však v té době naplánovanou delší zahraniční cestu, a tak jsem jim odpověděl, že rád budu pracovat dál, ale odjíždím, a tak je třeba, aby se o věci postarali. No a oni to udělali. Když jsem se vrátil, byli v kapele dva noví muzikanti a soudržnost, která nám zůstala. Je to jako v době, kdy jsme začínali.

Vašků: Předtím nám někdy bylo nepříjemné chodit na zkoušky, protože hudba, kterou děláme, je přece jenom trochu stereotypní a my to na sobě dost cítili. Po tom oživení jsme se ale zase začali na zkoušky těšit, a z toho nadšení vzešla i nová deska.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Lucerna Music Bar