zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Petr Malásek: Muzika je můj život. Nevím, jak bych bez ní mohl vydržet...

Petr Malásek

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Skladatel Petr Malásek patří k těm lidem, kteří stíhají – a to neuvěřitelné množství věcí. Samo o sobě by stačilo, že ročně absolvuje jako aktivní hudebník několik stovek koncertů. Ale on k tomu ještě stačí skládat nejen písničky, ale i celovečerní díla různého typu. V polovině dubna měl ve Státní opeře světovou premiéru balet Fantom opery, který je výsledkem Maláskovy spolupráce s choreografem Liborem Vaculíkem...

S Liborem spolupracujeme už od roku 1992 a je to už asi desátá věc takového rozsahu. Do toho jsem si střihnul celovečerní baletní pohádku s mojí ženou Danou Morávkovou pro plzeňské divadlo. Je fakt, že Fantom je to první práce pro tak velký operní dům, takže ve mně přece jen byla malá dušička, aby muzikanti dobře zahráli, aby bylo co poslouchat.

  • Vzpomenete si, jak tento projekt vznikl?
    Původně tu chtěli dělat Fantoma opery, světoznámý muzikál Andrew Lloyd Webbera , ale ukázalo se, že je to finančně neřešitelná záležitost. V té době šéf zdejšího baletu Paľo Ďumbala přemýšlel o tom, že by bylo fajn uvést světovou baletní premiéru. Takže paralelně ze dvou stran se postupně dospělo k tomu, že by měl vzniknout nějaký původní projekt přímo pro Státní operu. Procházeli jsme různá romantická témata a nakonec jsme se dostali znovu k Fantomovi opery. Asi před rokem vzniklo libreto a poté hudba. V žádném případě bychom to nechtěli srovnávat s Webberovým muzikálem. Vzhledem k tomu, že se jedná o balet, půjde tady spíše o „Fantoma baletu.“
  • Nemáte pocit, že jste se tedy stal náhradníkem za Webbera?
    Já doufám, že mě neoslovili jako náhradníka, ale jako tvůrce, o kterém se domnívali, že je schopen takového velkého spektáklu.
  • Jak dlouho jste na muzice pracoval?
    Zhruba od loňského října. Současně jsme s Liborem připravovali ještě jednu takovou velkou věc, která měla premiéru 15.března v Plzni. Byla to Čachtická paní, takový horor, kde stříká krev.
  • Zajímalo by mě, jak probíhá spolupráce hudebníka s choreografem? Konkrétně s Liborem Vaculíkem?
    Je to spolupráce mnohačetná, takže se už známe hodně dobře a už tušíme, jak ten druhý bude reagovat. Takže já už umím část v jeho libretech mezi řádky, vím, co zhruba má na mysli, a naopak, on si při mé muzice představí, jak by to mělo vypadat. Takže to naši společnou práci hodně ulehčuje. Hodně důležité je libreto, literární zpracování tématu. To je základ. Já si pak doma vymyslím nějaké své choreografie, na které vytvářím hudbu. Pak předám tuto hudební podobu Liborovi a on samozřejmě vytvoří zcela jiné – lepší choreografie – než by mě kdy napadlo.
  • Dělat dvě tak velké práce najednou – to je docela pecka. A navíc ještě koncertujete. To vždycky děláte tolik věcí souběžně?
    Snažím se, aby se mi to moc takhle nescházelo, ale občas se to stane. Raději se věnuji vždy jen jedné velké věci. Je fakt, že ale vždycky současně jezdím na koncerty jako muzikant s Hanou Hegerovou, Lucií Bílou nebo naším jazzovým kvartetem (s tím jezdíme i po světě). Koncertování je protipólem skladatelské práce, která je osamělá a často dost smutná. Protože svět, do kterého se člověk uzavírá, nebývá zrovna moc veselý - spíše naopak. Je to fakt dřina, takže se z toho pak jezdím zotavovat na živé koncerty. Vyhovuje mi ta kombinace živého a osamělého.
  • Dá se při takové práci vůbec nějak plánovat? Jak to děláte?
    S omluvou a díky odmítám spoustu věcí odmítám,ale některé projekty se prostě odmítnout nedají! To byly zrovna tyhle dvě věci z poslední doby. Protože mě to všechno zajímá a baví – divadlo, velké hudební formy, filmová muzika. Rád experimentuju, rád zkouším, někam se ve své tvorbě posouvám. To mi dělá radost.
  • Je ještě něco, co jste si v té muzice nezkusil a na co máte chuť?
    Já mám chuť na spoustu věcí. Ale jediná věc, kterou jsem si nikdy nezkusil a mám na ní chuť (a zároveň z ní mám velký strach) je udělat si vlastní profilové CD. Materiálů je sice spousta, nebyl by takový problém to sesbírat a vydat – abych si řekl, tak tohle jsem JÁ. Protože tím, jak jsem roztříštěný a dělám spoustu věcí najednou, tak to opravdu o mně vypovídá, jak vidím svět, jak vidím muziku, co mě baví. Ale udělat to je pro mě těžké z jiného důvodu – chybí mi odvaha. Říkám si: Co kdyby si to někdo poslechl a řekl, tak tohle mě teda nebaví... To bych asi těžce nesl, protože v té muzice jsem někdy ješitný. Ale snad tohle přání někdy dozraje a já si ten sen splním.
  • Svou muziku musíte poslouchat – ale máte čas poslouchat i muziku cizí? Pokud ano, dáváte přednost moderní nebo klasické?
    Já poslouchám klasiku a jazz. Jazz je moje hudba, tam jsme se našel, ta mě naplňuje muzikantským štěstím. Jazz hodně vychází k klasické hudby, takže je to v symbióze. Ničemu se nebráním (snad kromě dechovky). Poslouchám cokoli, hlavně v autě, to je můj druhý domov. Jak jezdím po těch dlouhých štrekách, na zájezdy, mám plný ipod hudby a vždycky si něco vyberu a poslouchám. Je štěstí, že dnes je všechno dostupné, ať už přes internet, nebo v obchodech. To mi dělá radost, protože muzika je můj život a nevím, jak bych bez ní mohl vydržet...
  • Pro představu – kolik koncertů máte měsíčně?
    Takových 20 - 25. Hraju prakticky denně. Když máme jeden dva dny v týdnu volno, je to svátek. Za rok odjedeme tak 300 koncertů.
  • Zbývá vám v takovém hektickém životě prostor pro rodinu?
    Určitě. Když člověk jede na koncert, tak mu to zabere dost času – odpoledne a večer, ale já se vždycky po koncertě vracím domů, i když je to třeba daleko, protože nerad spím někde mimo domov. A pozdě večer je čas, kdy se sejdeme se ženou – ona přijde z divadla, já přijedu z koncertu. Mám výhodu, že jsem současně noční i ranní pták, strašně málo spím. Takže čas si na sebe najdeme. A kromě toho dbám na to, abychom si v zimě i v létě udělali společnou dovolenou i se synem. Když se to tedy sečte, tak je možné, že strávím s rodinou více času než lidé, kteří chodí do normálního zaměstnání.
  • To znamená ovšem dobře si organizovat práci...
    To je jasné. Bez manažerské práce to nejde.
  • Co plánujete teď?
    Teď si dám chvilku pohov. Nějak jsem to ze sebe vyplivnul a teď už nevím, co bych dál... Tak si dám chvilku pauzu. Ale čeká mě hezká práce s režisérkou Marií Poledňákovou na jejím novém filmu Líbáš jako Bůh. Rýsuje se také nějaká nová filmová pohádka a práce pro Divadlo Na Vinohradech. Ale to je všechno hudba podzimu nebo příštího roku. Takže teď do prázdnin si trochu odpočinu, budu jen koncertovat, relaxovat, užívat si a nabírat síly.


  • Petr Malásek (1964)
    V roce 1985 absolvoval Pražskou konzervatoř, obor klavír u prof. Emila Leichnera a skladbu u prof. Františka Kovaříčka, a v roce 1990 Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze, obor kompozice u prof. Jiřího Pauera a Václava Riedlbaucha. Kromě skladeb tzv. vážné hudby (Metamorfózy pro symfonický orchestr, Koncert pro flétnu a smyčce, Koncert pro klavír a big band) má na svém kontě sto dvacet kompozic k filmům, televizním inscenacím i divadelním představením. Jako klavírista, aranžér i jako producent se podílel na natočení několika desítek gramofonových alb. Od roku 1990 spolupracuje s šansoniérkou Hanou Hegerovou. Kromě spolupráce s nezávislou choreografkou Monikou Rebcovou vytvořil hudbu k „art-magicalu“ Kráska a zvíře (v režii Vlastimila Harapese), dětský balet Čertoviny (v choreografii Dany Morávkové a režii Zdeňka Trošky) a pro divadlo J. K. Tyla v Plzni taneční muzikály Edith, vrabčák z předměstí a Čachtická paní (oboje v choreografii a režii Libora Vaculíka). Úzce spolupracoval i se souborem baletu Národního divadla v Praze - v týmu s režisérem Jozefem Bednárikem a choreografem Liborem Vaculíkem se podílel na vytvoření hudebních koláží k baletům Malý pan Friedemann, Psycho, Čajkovskij, Coppélia, Isadora Duncan – příběh tanečnice. Původní hudbu zkomponoval k taneční komedii Někdo to rád... v choreografii Libora Vaculíka a režii Vlastimila Harapese a v roce 2002 měl v Národním divadle premiéru jeho taneční muzikál Lucrezia Borgia, opět v choreografii a režii Libora Vaculíka. Na jaře 2008 byly uvedeny dva balety s jeho hudbou – Čachtická paní (Divadlo J.K.Tyla) a Fantom opery (Státní opera).

    21.4.2008 22:04:51 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 16 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 16 - sekce

    DIVADLO

    Hráči v Městském divadle Mladá Boleslav

    Hráči

    V mladoboleslavském divadle soubor propadl hazardu. Netřeba se bát, naštěstí jen v rámci chystané nové inscena celý článek

    další články...

    HUDBA

    Litava Park nabídne hvězdný line-up

    Litava Park

    Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Koprodukční dokument o třech mužích

    Tátové v rolích matek

    Tátové v rolích matek
    Co se stane s muži, když se stanou otci? Jak se mění psychicky a fyzicky během těhote celý článek

    další články...