ČLÁNKY / JOCKE KARLSSON a PITBULLFARM

             Člověka vždycky potěší, když slyší o nových kapelách, které hrají jeho oblíbený styl. To platí asi vždy a všude. Občas vám tu radost ale něco zkazí. Chci se s vámi teď podělit o jeden takový zážitek zkažené radosti.

             Zaujalo mne, když jsem před nějakým čase slyšel o nové Psycho-kapele až z dalekého Švédska. Protože odtamtud moc kapel neznám, byl jsem na ně zvědavý. Našel jsem si jejich stránky na netu a první, co mě trochu překvapilo, bylo úvodní sdělení, že historie kapely začala už v roce 1994. To je trochu dlouho na to, aby o takové kapele člověk neslyšel, říkal jsem si nejdřív.  Pak jsem ale četl dál a zjistil, že v roce 1994 se pouze potkali dva zakládající členové, Jocke a Tony, ale ke skutečnému založení kapely došlo až o deset let později, v roce 2004. To mne uklidnilo, ale zůstal ve mně neurčitý pocit, že něco není v pořádku. Ono je přece jen divné, když napíšete, že kapela se začala tvořit v roce 1994, založena byla o deset let později, ale co se dělo během těch deseti let neuvedete. Svádí vás k myšlence, že se nedělo nic. Nebo že se dělo něco, o čem kapela mluvit nechce.

            Protože mi to vrtalo hlavou, pustil jsme se do hledání. Dnešní doba s webovými stránkami, vyhledávači a odkazy to poměrně usnadňuje. Skoro hned jsem našel odkaz na Oi-punkovou kapelu Battle Scared, ve které Jocke také hraje. To není nic divného. Psycho scéna byla vždy propojená s punkovou scénou a částečně i s tou skinheadskou (hovoříme-li o apolitických skinheads). Mám sice určité pochybnosti o některých „apoliticích“ ale vzal to čert. Nicméně i v téhle kapele začal Jocke hrát až v roce 2004. Takže pořád žádná odpověď na to, co se dělo před tím.

            Pokračoval jsem dál v hledání a netrvalo dlouho a začalo se to na mne hrnout, až jsem nestačil valit oči! On je totiž náš Jocke docela povedený ptáček. Dá-li se něco takového pro tento případ vůbec říct. Ani se mu nedivím, že svou minulost na stránkách Pitbullfarm neuvádí. Ono se totiž není čím chlubit. Abych vás dlouho nenapínal – náš Jocke je totiž kovaný neonacista par excellence. Ve Švédsku není neonacistická scéna příliš velká, ale o to je extrémnější. V zemi působí pobočka mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour, která zastřešuje fungování této organizace v celé Skandinávii. Jejím šéfem je Erik Blucher, který používá pseudonym Max Hammer a který je autorem celé řady neonacistických příruček jak vést ozbrojený boj. (Max Hammer mimochodem navštívil několikrát Čechy a pokládá místní situaci za příklad „árijské obětavosti“ ve srovnání se dekadentním západem.) Jako všude i zde platí, že nejdůležitější médium pro přenos neonacistických myšlenek je hudba. Švédsko neoplývá tolika kapelami tohoto druhu jako třeba Anglie nebo Německo, ale přece jen se zde ledacos najde. Mezi nejvýznamnější „White Power“ kapely  patřili nebo patří: Midgards Söner (z téhle kapely vznikla později kapela The Jinx), Dirlewanger (podle Oskara Dirlewangera, německého velitele stejnojmenné trestní divize SS), Pluton Svea a Saga. Zvláštní místo zde má kapela Ultima Thule, která nikdy nebyla otevřeně neonacistická, ale vždy udržovala s tímto prostředím přátelské vztahy.

            Ptáte se co to má všechno společné s Jockem Karlssonem? Jednoduchá odpověď – Jocke je zakládající člen kapely Pluton Svea. S touto kapelou nahrál alba jako „Hail swastika“, kde zpíval například „Ať žije hákový kříž, ať žije holocaust“. Když Pluton Svea nestačili, nahrál Jocke sólové album nazvané prostě „Jocke Karlsson – Here we go again!“ (foto zde) na kterém opěvoval nacionalismus, železnou gardu (fašistické milice) a bílou revoluci. Protože toho pořád neměl málo, podílel se jako kytarista i na projektu Saga (původně šlo o tribut kapely Skrewdriver – kultovní neonacistická kapela z Anglie – ze kterého se časem vyklubala standardní kapela). Myslím, že uvedené skutečnosti mají celkem jasnou vypovídací hodnotu ohledně Jockeho politického přesvědčení. Tohle není úlet šestnáctiletého kluka, který se cítí slabý, nikam nepatří a chce vypadat drsně, aby sbalil nějakou holku. Tohle je regulérní neonacista, který zasvětil značnou část svého života propagaci ideologii nenávisti.

            Pokud by to někomu nestačilo, jsou k dispozici i fotografie tetování, které Jockeho zdobí. Dominuje jim hákový kříž s nápisem Sieg Hail na prsou, keltský kříž s nápisem White Power na břiše, portréty Adolfa Hitlera, Rudolfa Hesse a Horsta Wesse;la na levé ruce, praporečníka SA na pravé ruce stejně jako emblém americké neonacistické kapely Chaos88 na krku, nebo symbol Skrewdriver na levém zápěstí. O několika dalších menších keltských křížích a říšských orlicích ani nemluvě. Stejně tak jsou na webu k vidění fotografie, na kterých Jocke ochotně pózuje v tričkách Ku-Klux-Klanu nebo Blood and Honour.

            Co říci závěrem. Můžeme se ptát, jestli se jedná o člověka, který „prozřel“ a opustil neonacistickou scénu, nebo zda-li se jedná o snahu neonacisty skrytě prorazit na nepolitické scéně s nepolitickou kapelou. Odpověď neznám, ale osobně věřím té druhé variantě. Lidé jako Jocke své názory nemění. Pokud navíc víte, že poslední vetší vystoupení Pitbullfarm proběhlo v rámci Kuggnäs festivalu s kapelami jako Ultima Thule, Heroes (původní název téhle kapely zněl Dirlewanger, později se přejmenovali na Heroes in the snow na paměť německých vojáků bojujících u Stalingradu a ještě později jen na Heroes), nebo třeba Steelcapped Strenght (švédská rádoby apolitická kapela, která nemá problém zahrát pro Italské Hammer Skinheads), je velmi těžké uvěřit, že došlo u Jockeho k nějakému myšlenkovému posunu. Jako mnohem pravděpodobnější se jeví právě snaha lidí bytostně spjatých s neonacistickou scénou vystoupit ze stínu svastiky a etablovat se na „normální“ hudební scéně, kde se jim jejich názory budou šířit lépe. Ostatně – neznáme něco podobného i od nás? Samozřejmě že známe. I u nás máme své Pitbullfarm – například v podobě kapel jako Squad96 nebo Randall Gruppe, hrající Oi-punk a zároveň tvořené lidmi spojenými s neonacistickou scénou.

            Má-li mít tenhle článek nějaké poselství, je velmi zřetelné. „Nenechme ze sebe dělat hlupáky, nedovolme neonacistům, aby se nám smáli za zády.“ Hudba má lidi spojovat a ne rozdělovat na základě rasové, nebo jakékoli jiné příslušnosti. Postavme se na odpor pozérům i lidem, kteří se snaží z naší scény udělat jen prostor pro své zvrácené ideje.