Earth mezi anděly a démony
Seattleský hudebník Dylan Carlson je světu známý hlavně ze dvou důvodů. Tím méně důležitým je to, že to byl právě on, kdo koupil Kurtu Cobainovi pušku, kterou se o pár dnů později zastřelil. Tím významnějším pak to, že od roku 1989 je lídrem experimentální drone metalové kapely Earth. Její šesté dlouhohrající album Angels of Darkness, Demons of Light I vychází u Southern Lord v únoru.
Poté, co se Earth po albu Pentastar z roku 1996 na dlouho odmlčeli (z důvodů Carlsonových drogových a jiných problémů), se opět vynořili po devíti letech s deskou Hex, která znamenala posun od předchozí minimalistické drone metalové produkce. Dříve často pouze dvoučlennou nahrávací sestavu Earth doplnila Carlsonova přítelkyně Adrienne Davies za bicími a několik dalších spoluhráčů a kapela do svého dřevního zvuku nečekaně vpustila ozvěny folku, country a obecně Americany. Fanoušci i kritika byli nadšeni a další, tři roky staré album The Bees Made Honey in the Lion's Skull na toto směřování „nových" Earth plynule navázalo. I aktuální Angels of Darkness, Demons of Light (s římskou jedničkou značící počátek zamýšlené ucelené série) se nese v podobném duchu.
Angels... má ovšem oproti zvukově poměrně opulentnímu Bees..., kde si mimo jiné zahostoval i slavný jazzový kytarista Bill Frisell a ke slyšení byl klavír, hammondky nebo wurlitzer, výrazně spartánštější podobu. Carlsonovu tentokrát jen velmi střídmě efektovanou kytaru opět podpírá jeho partnerka u bicích, členem kapely je nově basista Karl Blau (starý známý z Creepy Teepee) a cellistka Lori Goldston, která vystupovala s Nirvanou. Téměř nachlup hodinová deska byla zřejmě nahrána živě na jeden zátah, aspoň tak rozhodně působí a nejsou na ní slyšet žádné overduby.
Skladby jsou pořád signifikantně dlouhé, repetitivní a ve velmi pomalém tempu, ale místo vazbení a tunových riffů starých Earth se na Angels... opět ocitáme uprostřed města duchů v jakémsi temném westernu. Kytarové party jsou spíš laděné do blues a minimálně v první půli desky kouzlí silnou atmosféru, i díky výrazným melodiím. Drobnou vadou na kráse je, že uvnitř jednotlivých kompozic najdeme jen malou dynamiku a vývoj. Napětí obstarávají spíš improvizované plochy violoncella, které opentlují opakující se kytarové figury.
Nejslabším místem Angels... je bohužel právě titulní, závěrečná skladba. Prvních několik minut z celkových dvaceti se atmosféricky proplétají tóny kytary, basy a cella, než se konečně vyloupne rytmus a začne předlouhý jam, u kterého je ale obtížné udržet pozornost, protože se příliš není čeho chytit. Skladba, bez které bych se na desce klidně obešel.
Jako celek je Angels of Darkness, Demons of Light I kvalitní položkou v diskografii Earth. Svého předchůdce asi nepřevyšuje, ale uvidíme, čím překvapí další pořadové číslo série, které je rovněž naplánováno na letošek.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
