Ra Ra Riot: Škádlení popového hada

Americké kvinteto Ra Ra Riot bylo od svého počátku kritiky označováno nálepkou „indie“. Už první, pět let stará deska The Rhumb Line ale dala okatě najevo, že od mladíků a mladic z městečka Syracuse nemáme čekat paličaté hledání novotvarů nebo dolování introvertních nálad, ale přístupné písničky, které byly zpočátku kytarovějšího vyznění. Od dob, kdy byli Ra Ra Riot ještě křížencem Vampire Weekend, Patricka Wolfa (to pro ty smyčce) a Stars, to znamená od vydání alba The Orchard, ale uplynulo pár let a dnes se parta okolo skladatele a zpěváka Wese Milese pohybuje v poměrně odlišných vodách.

Tři roky je dlouhá doba v životě kapely. Pokud si pamatujete Američany Ra Ra Riot jako roztančené indie rockery, tak vězte, že na nové desce dostaly před akustickými nástroji přednost syntezátory. Zda to byl důvod odchodu cellistky Alexandry Lawn, nevíme, rozhodně se ale připravte na poctivou dávku synthpopu s výrazně soulovým Wesovým vokálem. Koncept desky – radikálně se odstřihnout od indierockové minulosti – je evidentní. Ra Ra Riot v této poloze evidentně dosáhli všeho, po čem snili a toužili, a tak se vydali na novou cestu. Jak už ale historie naznačuje, ne vždy jsou fanoušci s to podobnou potřebu akceptovat. Dnes již pouze čtveřice má ale od začátku svého fungování v ruce jednu silnou kartu. A to, že pokaždé přišla s deskou obsahující celou řadu euforických singlů. A ani Beta Love není výjimkou. Jejich slaďoučké podání ale vzbuzuje jistou nervozitu, zda se kapela při hledání nových popových horizontů neutopila v přeslazených slatinách.

Novinka Beta Love funguje lépe jako koncept než jako silné album. Pokud máme dnes sound Ra Ra Riot k někomu přirovnat, pak můžeme sáhnout pro celou řadu kapel z 80. let (např. Devo), ale samozřejmě můžeme zalovit i u současníků – retro předchůdců, kteří k propojení popu s mírně archaickou elektronikou sáhli dříve (např. The Bravery, Cut Copy nebo mainstreamové Scissors Sisters). Pokud kapela kombinuje akustické instrumenty (razantní bicí, vynalézavou basu nebo housle z jiné planety) s elektronikou, pak je vše ještě v pořádku a Ra Ra Riot mohou připomenout křížence No Doubt s Passion Pit. Pokud ale Wes a spol. vsadí pouze na elektroniku a navrch přidají andělsky soulový falzet, pak se začnete i přes primární chytlavost ošívat.

Ra Ra Riot|foto: oficiální Facebook Ra Ra Riot

Jedenáct skladeb a celkem přesně třicet minut. Tak dlouhá je letošní novinka Beta Love a kapela sama dobře ví, proč při dnešních možnostech nechala stopáž třetí řadovky tak skromnou. Ra Ra Riot letošní deskou nakročili do nebezpečných vod a je jisté, že od řady fanoušků a kritiků dostanou za své syntetické řádění pěkně za uši. Živelná nálož je přes tyto připomínky roztomilou infekční kolekcí, kde překvapivé zvraty, zajímavé aranžérské špílce a především řada hitovek největší průraznosti nakonec celkový dojem z rozporuplné desky převáží do plusových čísel. Snad čtveřice bude mít i v budoucnu dostatek soudnosti a ustojí vábení popovým pozlátkem. Jedno šlápnutí vedle a v dnešní hektické době se i z popového černého koně může stát během jednoho okamžiku kulhavá herka na milosrdné utracení. A to Ra Ra Riot v roce 2013 rozhodně nejsou.

Ra Ra Riot – Beta Love (Barsuk, 2013)