8.10.2007 | Autor: Jindřich Göth

Man On The Age (61:12)
Vlastně je to docela legrace. Tear křísí ducha EBM jak ji hráli například Cassandra Complex, občas zní jako Depeche Mode, kteří si trochu přihnuli a zapomněli na své ortodoxní roztoužené fanynky. Nic, co by člověk už nesčetněkrát neslyšel, ale v podání téhle české – to podotýkám pro pořádek – kapely to zní docela půvabně. Tear se totiž nesnaží být za každou cenu zlí, nepoužívají profláknutou cyber/latex/fetiš image a hlavně nezapomínají na chytlavé refrény, které z většiny skladeb dělají hity. Není to nic, co by člověk poslouchal každý den, místy to zní jako elektronická zábavovka a pro někoho bude Tear ztělesněním sousloví guilty pleasure. Ale opakuju znovu, dohromady to prostě funguje a má to svou vlastní osobitou atmosféru. Jen ten obal mi připadá hodně odfláknutý, hodil by se spíš k nějaké demonahrávce.

Zlatý hřeb: Cube Of Nonsense
Zní to jako: výše naznačené

Body: