Nebýt prý koncertu v jednom domažlickém klubu, kam si ho kapela Rybičky 48 přizvala jako předskokana, možná by do širšího povědomí ani nepronikl – publikum si totiž získal svými songy natolik, že jej vzápětí majitel onoho klubu požádal o samostatné vystoupení.

Dnes je kutnohorský písničkář, který si říká Pekař (vlastním jménem Petr Štolba), jedním z nejvyhledávanějších autorů a interpretů na YouTube. Před pár dny navíc přišel k posluchačům s debutovou deskou #Pekař, na niž zařadil prověřené, ale i zcela čerstvé písně.

„Bylo to trochu neplánované," říká Pekař. „Do té doby jsem každou svou věc dělal jako singlovku, kterou jsem umístil na YouTube. Až se jednoho dne se ozvali zástupci Warner Music s nabídkou, že by bylo dobré soustředit mé písničky na CD. A rovnou se mě zeptali, jestli mám ještě v zásobě nějaké další. Odpověděl jsem, že spoustu a že už vlastně desku natáčím – udělal bych ji tak jako tak, aniž by mě kdy napadlo, že mě osloví renomovaný vydavatel. Takže jsme si řekli, že do toho spolu půjdeme. Snad mají z výsledku takovou radost, jako já."

Pekař písničkář

Co písnička, to osobní upřímné vyznání či výpověď opírající se o prožitky jiných. Nacházejí si vás všechny ty příběhy samy, jak to je?

Pravda, většinou píšu písničky na základě zkušenosti, kterou mám buď já, nebo někdo jiný. Náměty – pokud zrovna nemám vlastní – čerpám tak, že občas zajdu sám do hospody. Mám to rád, sednu si a poslouchám, co lidé říkají. A když pak ráno přijdu do práce, tu a tam něco „vymlasknu" – ještě předtím, než se do třídy nahrnou děti (Petr je učitel v mateřské škole). Je to třeba případ písničky Bůh (klip k ní už na YouTube přesáhl milion zhlédnutí). Zahrál jsem ji hned dětem, jim se líbila, takže jsem si říkal – jó, to bude asi hit.
Necháváte dětem selektovat vaše písničky?

Jasně, díky jejich reakci vím, které jsou dobré, a které ne. Nemluvím o textu, děti nemůžou úplně porozumět jeho smyslu, ale o hudební složce – jestliže si zapamatují refrén, jsou pak téhož schopni i dospělí. Každý prostě ví, že silný refrén musí být, že je to základ úspěchu.

Skládáte písničky spíš napoprvé, nebo se k nim vracíte?

Většinou je chci mít napoprvé dobře. Je ale pravda, že všechny své texty i písničky dávám k poslechu jak manažerovi Martinu Řehořovi, tak Kubovi Rybovi z Rybiček. Občas si od nich vyslechnu, že tam a tam by šlo uhnout, ale v zásadě už nic měnit nechci a spíš se snažím smysl té které věci obhájit. Oni pak řeknou – asi máš pravdu, tak to půjde… Stejně to probíhá i v případě, kdy Kuba dává své texty k posouzení mně. Chvíli se třeba nad nimi hádáme, to jo, ale jinak naše spolupráce funguje úplně suprově.

Zpívat o věcech, které se vám staly, je jako „jít s kůži na trh". Nemáte s tím někdy problém?

Jo, je to pravda, ale s tím se musí počítat. Když chce člověk pro lidi skládat a hrát, musí se před nimi trošku „obnažit".

Písničky si, jak už zaznělo, píšete výhradně sám, ale měli bychom zmínit spolupracovníky, co vám s CD pomohli.

Aranžérsky a instrumentačně mi na něm vypomohli už zmiňované Rybičky 48 – Petr Lebeda, Kuba Ryba a Ondra Štorek, který se mnou hrává i živě. Protože jej ale nemůžu využívat donekonečna, sestavil jsem si vlastní kapelu, v níž bude hrát na cajón Ondra Soukup, což je kameramana a režisér mých klipů, a na basu Martin „Cágo. V tomto složení nás čekají první koncerty a fesťáky (jejich seznam je na Pekař Official).

Jak jste se vlastně dali s Rybičkami dohromady?

Jde o dlouholetou známost. Nejdřív jsem spolupracoval jenom s Kubou Rybou, s nímž jsme dělali nějaké společné texty, třeba Zamilovaný/nešťastná, což mělo úspěch. Pak jsem mu přinesl nějaké své další texty, básničky, a on mi poradil, abych si pořídil kytaru. „Začni hrát, ty texty jsou z tebe, musíš je lidem sdělit sám, nikdo jiný to za tebe udělat nemůže!" Takže jsem ho poslechl, naučil se pár akordů, až to dospělo do současné fáze.

Jak dlouho teda hrajete?

Tři roky? Hraju, jak hraju, nic nezastírám – když něco zkazím, tak to přiznám. Myslím, že není prostor na to dělat ze sebe velkého muzikanta, něco, co nejsem… Cesta, jakou jsem si vybral, je pro mě jediná možná, neumím říkat věci, které nejsou pravda, jako třeba: „Jste nejlepší město, nejlepší publikum, co jsem zažil!" To není můj styl.

Chystáte i křest alba?

Myslím, že jej budu křtít po každém letním koncertě, i když nějakou větší oslavičku by si zasloužilo… Uvidíme, možná na ni dojde i v rámci podzimního akustického turné, které s Rybičkami chystáme. Mělo by obsáhnout asi čtrnáct vystoupení plus tři speciální – v Praze, Brně a Kutné Hoře, to by nám fanoušci neodpustili –, na nichž budou Rybičky oslavovat tisící koncert.

Pomýšlel jste na situaci, že by se vám hraní a zpívání stalo povoláním?

Samozřejmě. Není to asi úplně jednoduché, ale už mi není dvacet, abych hrál a zpíval jen tak pro srandu.

Takže dětičky ve školce nakonec ostrouhají?

To bych nerad. Nějakou „normální" práci mít musím, protože kdybych byl jen sám se svojí hlavou, tak se asi zblázním. Těch 28 dětí, které ve třídě mám, mě vždycky spolehlivě zaměstná, díky nim se kupodivu ani nestresuju, přestože jsem jinak dost velký nervák. Takže jsem jim vděčný, jsem s nimi rád.