Rozhovor měsíce: Hravá novinka skupiny Vertigo

Po albu s krátkým názvem Taj vydává Vertigo novinku, nazvanou NonononoNininini. „Název vychází ze skladby, kterou vnímáme jako titulní, ale zároveň je takový hravý, jako je hravá i ta deska,“ říká autor většiny skladeb na albu Marcel Bárta.

Přitom ústřední motiv v titulní písni měly původně hrát nástroje, ale při jedné zkoušce se členové kapely rozhodli sled tónů zazpívat a Marcela okamžitě napadly právě hlásky „nononono nininini“.

Asi největším překvapením nového CD Vertiga jsou dvě zhudebněné básně Ivana Kraska, které zhudebnil a především nazpíval trumpetista Oskar Török. Tyto písně zajímavým způsobem kontrastují především se starší – jazzově rozvolněnou – tvorbou Vertiga. I proto padne v rozhovoru otázka, zda má skupina nějaké hranice.

Vojtěch Procházka připomíná, že první zpívané skladby přinesla už před časem do kapely Dorota Barová, a že už tehdy se objevily hlasy, jestli je to vůbec ještě Vertigo. „Ale je to prostě hudba. Myslím, že žádné hranice nemáme. Každý píše to, co v tu chvíli cítí, že je důležité napsat,“ míní Procházka a Marcel Bárta dodává, že v konečném zpracování písně nebo skladby je vždy Vertigo slyšet.

Třebaže skupina vznikla a působí v Praze, prozatím pracovala s písňovými texty v polštině (Dorota Barová) a slovenštině (Oskar Török). „Je to tak. Jsou to ty zpěvnější jazyky, ale v této kapele jsou přirozené,“ zdůrazňuje Bárta.

Zatímco Marcel Bárta, Vojtěch Procházka a Oskar Török se na novém CD podíleli autorsky, role bubeníka Dana Šoltise byla jiná, ale neméně důležitá.

„Posledních pár let se těším z toho, že se mi daří preparovat akustické bubny, takže to, co mám k dispozici, například často dětské hračky, aplikuji na bicí soupravu, která tedy není standardní a často má za následek jinou než běžnou barvu. Ale na tomto albu jsem se vedle hraní na bicí a na vibrafon zabýval z větší části produkcí a postprodukcí celého tohoto projektu.“

Vertigo – NonononoNininini (2016)|foto: Jan Tichý

V průběhu rozhovoru dojde řeč na originální album minulého alba Taj, jeden z nejvtipnějších v historii tuzemského jazzu (na přední straně byl otištěný e-mail Marcela Bárty vydavateli s představami o obalu budoucí desky).

„To byl velký úlet,“ vzpomíná Bárta, „sklidilo to spoustu různorodých, ale z velké části pozitivních reakcí. O obalech se často vůbec nemluví, ale o tomto se opravdu mluvilo a také psalo. A bylo zajímavé sledovat reakce lidí poté, co desku dostali.“

Členové kapely se shodují v tom, že by bylo těžké tento nápad překonat. V případě nového alba se ale rozhodli také pro netradiční krok. Poprvé v historii Vertiga se totiž na obalu objeví fotografie kapely „Zatím jsme se tomu vždycky bránili,“ říká Bárta a dodává: „Vyjádřit obalem, co se na desce děje, je těžké. Je to vždy nějaký kompromis.“

Vertigo tvoří šest hudebníků, kteří jsou všichni plně vytíženi v dalších projektech. Právě jejich pestrému muzikantskému životu patří závěrečná část rozhovoru. Vojtěch Procházka zmiňuje společný projekt s indickou houslistkou Harpreet Bansal nebo práci na hudbě k němému filmu Die Sklavenkönigin, Královna otroků.

Kapela Vertigo|foto: Jan Tichý

Pro Dana Šoltise je jednou z hlavních současných aktivit turné s kapelou minus123minut, která po sedmi letech znovu začala hrát.

„Do toho mě čekají koncerty a kratší turné v Polsku s MaBaSo Triem, samozřejmě turné Vertiga a jsem také součástí projektu Ostrak Mode s Pepou Ostřanským a Mírou Chyškou. A k tomu mám ještě nějakou pedagogickou aktivitu,“ vyjmenovává bubeník Vertiga.

Marcel Bárta prožije příští půlrok ve znamení spolupráce s moderním pohybovým divadlem Farma v jeskyni, kde se jako autor spolupodílí na hudební složce a sám zde také živě vystupuje. Kromě toho učí na VOŠ Jaroslava Ježka v Praze a hraje s Vertigem, se skupinou Muff a také se staronovým kvintetem Jaromíra Honzáka.

Rozhovor se členy skupiny Vertigo vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu zazní čtyři skladby z nového alba Vertiga, NonononoNininini.