Hlavní obsah

Kytarista a zpěvák Jonny Lang: Hudba může lidem pomáhat

Právo, Šárka Hellerová

Americký bluesrockový kytarista a zpěvák Jonny Lang začal svou hudbou oslňovat už ve čtrnácti letech. Tehdy vydal své první album Smokin’ (1995). Brzy se z něj stal respektovaný muzikant a časem na pódiu stanul vedle svých slavnějších kolegů B. B. Kinga nebo Rolling Stones. V září vyšlo jeho osmé album Signs. Na koncertech 13. listopadu v Praze a 16. listopadu v Šumperku tedy jistě zazní i nové písně. U příležitosti vydání desky a svých prvních koncertů v České republice poskytl Jonny Lang Právu rozhovor.

Foto: archív umělce

Jonny Lang se na koncerty do České republiky velice těší.

Článek

Čtyři roky po minulém albu vychází vaše osmá deska nazvaná Signs. Co teď prožíváte?

Je to krásný pocit. Psaním písní a nahráváním jsem strávil velmi dlouhou dobu, takže jeho vydání považuji za úspěch.

Ve studiu jsme strávili několik měsíců. Psaní a skládání jsem věnoval přibližně rok, ale většinu nástrojů, tedy kytary, baskytaru, bicí a podobně, jsme nahráli za tři dny. Pak přišel na řadu zpěv a další věci.

Na albu nezpívám o konkrétních věcech. Není příliš inspirované jednotlivými událostmi. Inspirací je spíš život jako takový. Žiju a snažím se psát písně, které snad budou někomu blízké. Třeba někomu, kdo je uslyší, pomůžou.

Co je pro vás při práci na nových písních podstatné?

Dívám se na svou práci jako na něco, co snad může někoho dalšího inspirovat. Může třeba zvednout náladu smutnému člověku nebo pomoci překonat těžkou životní epizodu.

Hudba a umění obecně dokáží úžasné věci. Na své práci miluji právě možnost, že vaše hudba může být pro někoho důležitá. Vše ostatní je druhotné.

Foto: archív umělce

V kritikách je často zmiňováno, že vaše texty mají spirituální nádech. Snažíte se posluchačům předat nějaká poselství?

Není to tak, že bych se o duchovní rozměr záměrně snažil. Pro mě je to vlastně úplně přirozené. Vnímám duchovní rozměr i v těch nejobyčejnějších věcech. Ale není to tak, že bych toužil do světa vysílat nějaký vzkaz. Spíš se snažím vyprávět příběhy, o kterých si myslím, že by mohli lidi zajímat.

Například píseň Make It Move je o aktivitě v životě, o tom, že nestačí jen čekat, protože hora k vám sama nepřijde…

Je to o člověku, který vidí horu a ví, že na její druhé straně je přesně to, co potřebuje. Ale lézt na ni nezačne, vzdá se předem. Zůstane na úpatí a nikdy nepozná své možnosti. Často jen čekáme, co život přinese. Když ale vynaložíme trochu úsilí, můžeme něco dokázat.

Co vám pomáhá se překonat?

Vlastně nevím. Rozhodně nejde o jednu horu. V životě je jich mnoho. A já jsem takový, že pokud něco nechci doopravdy hodně, tak si za ničím moc nejdu a nechávám vše plynout. Myslím, že víc aktivity by mi nejspíš prospělo.

O čem je titulní píseň Signs?

Z televize se na nás v posledních letech valí samé bláznivé události. Ta píseň je o veškerém tom chaosu, který prožíváme.

Pracoval jste s producenty Drewem Ramseym a Shannon Sandersem. Jaké to bylo?

Jsou úžasní hudebníci a oba jsou skvělí zpěváci. Shannon hraje na klávesy, je jeden z nejbrilantnějších. Drew je jeden z nejlepších kytaristů, které jsem kdy slyšel hrát.

Jsou i dobří skladatelé, umí opravdu cokoliv. Navíc jsou to moji dobří přátelé a pracovat s přáteli je zábava. Na toto album jsem s nimi napsal mnoho písniček.

Foto: archív umělce

Vaše první album vyšlo, když vám bylo čtrnáct. Na co nejvíc vzpomínáte?

Pamatuji si hlavně kamarády a lidi, které jsem na své cestě potkal. Jsem rád, že mnoho lidí, kteří byli na začátku mé kariéry, jsou mými přáteli dodnes. A jsem rád, že jsem se spřátelil i s mnoha muzikanty, které jsem během života potkal.

Písně na debutové album Smokin’ jste si už skládal sám?

Pár jich bylo mých, jsou to mé první pokusy. Je legrační je teď zpětně poslouchat. Je to, jako když se vidíte ve školní ročence.

Nechali vám v začátcích dospělí volnou ruku, nebo vám do tvorby hodně zasahovali?

Moc mi do toho nemluvili. Jistě, hudebníci kolem mě mi trochu radili, ale většinou mi dali prostor dělat, co sám chci.

Když vám bylo sedmnáct, získal jste za desku Wander This World (1998) nominaci na Grammy. Jak na to vzpomínáte?

Bylo to krásné. Stejně jako když jsme pak za album Turn Around cenu Grammy opravdu získali. Vědět, že pro mě lidé, kteří o tom rozhodují, hlasovali, pro mě bylo důležité. Je hezké cítit uznání. Vnímám to jako bonus k mé práci, ale naštěstí nemám pocit závazku. Nemyslím si, že teď do konce života musím být dokonalý, protože jsem získal tu cenu.

Koncerty v Americe a Evropě máte naplánované až do února. Na co se nejvíc těšíte?

Neříkám to jen proto, že spolu mluvíme, ale opravdu se těším do České republiky. Nikdy jsme tam ještě nebyli a do Prahy jsem se vždy chtěl podívat, prý je nádherná. Stejně tak se těším do dalších zemí v této oblasti.

Zatím jsem neměl možnost je příliš poznat. Jediná stinná stránka turné je, že se mi stýská po domově a dětech. Pokaždé se moc těším domů. Ale během turné zase neustále poznávám nová místa a lidi, což mě také moc baví.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám