Tugriki interview: Vesmír to má za nás dobře vymyšlené

Proč vznikl projekt Tugriki? Ty ostatní vám nestačily?
Lukáš: Juro očekával s manželkou druhého potomka, takže si chtěl dát půlroční pauzu. Říkali jsme si, že by bylo dobré využít čas konstruktivně. Řekl nám to loni v létě s předstihem, a tak jsme měli dost času přemýšlet a naplánovat si všechny kroky, až nám v půlce listopadu skončí koncerty s Korben Dallas. Když se na to dívám zpětně, jen nás to utvrzuje, že to zafungovalo. Byl to dobře využitý čas.
Dorka: Náhodou v ten samý čas ohlásila pauzu i Anetka. Vtipné na tom je, že když jsem chtěla Tugriki odsouhlasit, nevěděla jsem o tom, ale dozvěděla jsem se to hned druhý den, když jsem jela s Anet na koncert. Všechno je tak, jak má být, vesmír to má za nás dobře vymyšlené.

Korben Dallas interview: Předělat Kollerův megahit Chci zas v tobě spát? To je jako udělat graffiti na národní památce

Věříš v osud?
Dorka: Věřím, že když má člověk otevřené oči, dokáže vnímat určité věci a potkat ty správné lidi.

Lukáši, není Jurajovi líto, že jste si udělali projekt bez něj?
Lukáš: Juraje znám od čtrnácti let, prožili jsme toho za těch spoustu let tolik. Určitě to není tak, že bychom mu něco dělali za zády, chápe nás a je s tím v pohodě.

Jedná se o jednorázovou záležitost, nebo o plnohodnotnou kapelu? Narážím na to, že fungujete ještě v jiných skupinách
Lukáš: Máme jasné plány na dva měsíce a co bude dál, se uvidí. Určitě nejsme pod tlakem, že bychom museli něco dalšího udělat. Zároveň máme ale každý své plány už na podzim. Momentálně ale ani není důvod, abychom se hned rozloučili.

Kdo to vlastně celé vymyslel?
Dorka: Na svědomí to mají Lukáš s Ozem, kteří přišli za mnou. Ozo jako fanoušek Tara Fuki si řekl, že by bylo fajn oslovit mě, a tak jsem v létě dostala email od Lukáše. Přitom jsem pár dní předem teprve zjistila, že existuje kapela s názvem Korben Dallas, skrz Anetu, která s ní nazpívala duet. Pouštěla mi ho v autě cestou na koncert. Ještě než mě oslovili emailem, viděli jsme se jednou, když jsem šla na jejich koncert po tom, co jsem je objevila.
Lukáš: O tom, že je mega šikovná, jsme věděli hned, ale sedli jsme si i lidsky a to je hlavní. 

Jak často se scházíte? Kluci jsou z různých koutů Slovenska a Dorka bydlí v Praze…
Lukáš: Na Facebooku denně. (smích)
Dorka: Vzhledem k tomu, že jsme se v létě viděli jednou, pak přišel email a v listopadu jsme už nahrávali, tak moc často opravdu ne. (smích)
Lukáš: I kdybychom bydleli poblíž, určitě nejsme typ kapely, která by se scházela pravidelně a brnkala si ve zkušebně.

ZAČALI JSME BEZ JAKÉKOLIV PŘEDSTAVY, HRANÍ NAŽIVO BUDE PĚKNÝ ADRENALIN

Písně jsou nové, nebo z korbenovského šuplíku?
Lukáš: Určitě nic není z korbenovského šuplíku. Začali jsme bez repertoáru a jakékoliv představy, co budeme hrát, nevěděli jsme ani žánr, jestli chceme dělat převzaté písně, či své. Nic předtím nebylo dané a vše do sebe zapadlo zázrakem. Řekli jsme si, že dodáme nějaké texty a Dorka nějaká dema, zkusíme to dát dohromady a tady je výsledek. Co se týká hraní, bude to divoké a hravé už vzhledem k adrenalinu, který bude v hráčích. Dalo by se to přirovnat k tomu, jako bychom řídili letadlo a nevěděli, co všechna tlačítka znamenají. (smích) Ale podobně jsme to měli i v Korben Dallas, kdy jsme během sedmi let vydali pět desek, a tak se nám repertoár hodně obměňoval. Ale to, že nás čeká panika od začátku do konce, pro mě bude nová zkušenost. (smích) Koncerty začínáme po Velikonocích slovenskou částí turné a 18. 4. budeme v pražském Jazz Docku.

Proč jste pojmenovali kapelu tak netradičně - Tugriki?
Lukáš: Stáli jsme před studiem, když jsme první dny nahrávali, a byli jsme absolutně zoufalí v hledání názvu. Bylo to tak zoufalé, až jsme si říkali, že to musí být ze slov, které v tomto roce web slovníku Merriam-Webster označil jako slovo dne. Většinou se jedná o ulítlé slovo, které je směšné nebo aktuální. Řekli jsme si, že vybereme z této množiny slov jedno, jenže každý měl své tipy a nemohli jsme se na žádném konkrétním shodnout. Byli jsme ve studiu, když jsme si prohlíželi svoje auta. Měl jsem svůj ošumělý kombík rodinného typu zaparkovaný a Ozo mě začal poučovat, že bych si měl koupit lepší model. Zalíbilo se mi jedno auto z nabídky, kterou mi na webu ukazoval, a zeptal jsem se ho, kolik to stojí. A on na to, že pět šest tugriků. To slovo nás natolik zaujalo, že jsme si začali zjišťovat jeho význam. Ozo nám vysvětlil, že je to afghánská měna, nakonec se ukázalo, že je to mongolská měna. (smích) Nám se to natolik zalíbilo, že jsme to začali používat v různých kontextech, a tak jsme si řekli, že by to byl i dobrý název pro kapelu.

Album nese nějaký název?
Lukáš: Ne, to už bylo nad naše síly (smích), když jsme se tak natrápili jen při vymýšlení názvu kapely.

Obal alba má trochu retro vzhled.
Lukáš: Když jsme byli mladí, frčelo to. (smích) Trochu je to retro, ale spíš nám přijde futuristický. Obal dělal Aleš Fulín, který má na svědomí vizuál Zrní. Známe se už strašně dávno. Při tvorbě jsme si vzpomněli na to, že ho známe, proto jsme ho oslovili.

ŠTĚSTÍ HRÁLO V NÁŠ PROSPĚCH

Co je ale určitě retro, jsou zatím dva vámi vydané klipy k písním Sama a V kuchyni. Čí to byl nápad a kde jste použité záběry našli?
Lukáš: Sama je z poradenství pro mladé dámy, jak se mají líčit, tedy instruktážní film ze šedesátých let. Druhý vznikl ze záběrů z padesátých let, které natočili General Motors k jejich představě budoucnosti. Koncept klipů napadl mě. Nejdřív jsem věděl, co by se do nich hodilo, pak jsem hledal na internetu, co by mělo volná autorská práva. Jak jsem našel V kuchyni, byl jsme úplně v šoku. Měl jsem pocit, že je to znamení, protože to vypadalo, že je to na míru dělaný k naší písni. Štěstí hrálo v náš prospěch. Hledal jsem tak dlouho, dokud to nezacvaklo. Kamarád nám pomohl s jejich střihem.

Dorko, na albu zpíváš i slovensky. Jaké to pro tebe bylo?
Dorka: Slovenštinu mám hrozně ráda a tím, že většinou zpívám polsky, je mi ten jazyk blízký. Ve zpěvu mi je bližší než čeština. V té se necítím úplně dobře, nevím proč. Ale poté, co jsme s kluky udělali desku, cítím se v ní o poznání líp. Uvidíme, co řekne slovenský posluchač na můj přízvuk.

Lukáši, co říkáte na Dorčinu slovenštinu?
Lukáš: Tím, že Ozo pracuje dlouhá léta v rádiích, je citlivý na přízvuk a tón. Osobně v tom slyším slovanský přízvuk, který bych si nedokázal nikam zařadit. Ale Dorka to zvládla velmi dobře. Určitě přízvuk nepůsobí směšně, ale zvyšuje napětí poslechu.

Deska obsahuje jak české, tak slovenské písně…
Dorka: Spravedlivě je to půl na půl. Když už jsem kývla na to, že nazpívám něco v češtině, Lukáš přeložil svoje slovenské texty do češtiny. Našly se tam písně, kterým čeština víc slušela, ostatní zůstaly v původním znění.
Lukáš: S jazykem je to velké čarování. Je strašně těžký vymyslet hudbu na slovenský text a ten pak přeložit. Proto byly novější písně nazpívané halabala češtinou, aby byly v lepší symbióze s hudbou.
Dorka: Občas se mi stalo, že když jsem zpívala českou písničku, měla jsem slovenský přízvuk, nebo se mi tam vloudilo slovenské slovíčko a nešlo mi to otočit.

Mluví se o vás jako u superkapele, připadáte si tak?
Dorka: Tomuto označení se určitě nebráníme, když to o nás někdo řekne. (smích)
Lukáš: Věříme, že za půl roku bude zbytečné dávat nějaké přívlastky, aby si nás posluchači podle nich museli někam zařadit, a bude to mít svoji vlastní identitu.

Co chystáte nového ve svých kapelách?
Dorka: S Tara Fuki děláme nové písničky a příští rok by měla vyjít deska. Letos mi vyjde ještě moje sólovka. S Vertigo quintet jsme vloni oslavili patnáctileté výročí.
Lukáš: Od května s Korben Dallas začínáme letní festivalovou sezónu, v Česku budeme hrát více, než jsme zvyklí hrávat. Na podzim chystáme turné s polským houslistou Adamem Baldychem. Příští rok bychom chtěli vydat nové album.

Lukáši, jsi novinář a vedeš nezávislý list Denník N. Co říkáš na to, co se momentálně děje u vás na Slovensku?
Lukáš: Situace je komplikovaná, protože jsme měli představu o tom, jaká jsme země, co je u nás možné a nemožné. Během jednoho dne se vše změnilo. Stalo se něco, o čem jsme si mysleli, že se u nás, v kulturně civilizované zemi, nestane. Nejedná se o individuální příběh, ale týká se to nás všech. Slovenské dějiny jsou divoké, ale něco takového se tu ještě nestalo. A je to vidět na tom, kolik lidí je v ulicích. Na tuto situaci nikdo nebyl připravený. To, že se krade, na to je člověk zvyklý, ale to, že se vraždí, byl pro všechny šok. Proto je reakce lidí taková, jaká je.

Text: Hana Bukáčková, foto: Anna Gekrepken (ze studia), llahvanoijen (promo)

Témata: Tugriki, Korben Dallas, Aneta Langerová, Tara Fuki