Anna K.: Jsem sice ještě jako moucha, ale počkejte, až vlezu na pódium

Poprvé jste nosila šátek, přišla úplně o vlasy. Čím to, že tentokrát tomu tak není?
Na rozdíl od prvního příběhu mi teď vypadala asi jen třetina vlasů. Existuje totiž taková novinka, chladicí čepička, kterou vám dávají na hlavu během chemoterapie. Není to žádná hitparáda, vlastně je to dost nepříjemné. Některé ženy to ani nevydrží, ale myslím, že se to vyplatí. Pořád mám vlasy, i když mnohem horší než dříve. Někdo si možná řekne, že myslet při takové hrůze na vlasy je divné. Ale pro psychiku mnoha žen je to moc důležité. Přestavte si, že jste nateklá po kortikoidech, přijdete o řasy, obočí a vlasy. Ženy jsou tím mnohdy totálně zdecimované, mají pocit, že ztratily ženskost, že nejsou k ničemu. Tu čepičku zatím mají jen některá pracoviště, ale doufám, že se brzy rozšíří. Je to maličkost, ale může být velmi povzbuzující. Jen mě zarazilo, že její použití nehradí pojišťovna. To mně přijde divné. Psychická kondice při léčbě je devadesát procent úspěchu. Tak si říkám, že kdybych měla trošku více síly, opřu se do toho a spustím snad i kampaň za chladicí čepičky pro pacientky, které procházejí tak náročným obdobím.

Devítinásobná slavice Hana Zagorová: Návraty domů nemám moc ráda

A v jaké fázi je teď vaše léčení? Kdy budete moct říci, že jste zdravá?
S ozařováním jsem skončila třetího ledna. Mimochodem čtvrtého ledna mám narozeniny. Bylo to hodně symbolické a všichni jsme se radovali, že výpočty právě takhle vyšly. Já sama to beru tak, že čtvrtého ledna jsem se narodila znovu a to, co bylo před tím… Už nikdy víc! Byla jsem teď nedávno na prvních krevních testech a výsledky byly v pořádku. Je to ještě dost brzo, ale věřím. Myslím, že všichni moji lékaři udělali maximum, takže se to svinstvo už nikdy neukáže.

Dějí-li se lidem takové věci jako vám, často se obrátí na víru nebo esoteriku. Je to i váš případ?
Třeba k tomu taky jednou dojdu. Mám pocit, že lidé se k víře uchylují, když už jsou v koncích s reálným vysvětlením. Hledáte důvod… Duchovní stránka vám může pomoct se uklidnit. To, že se zklidníte, uvěříte a začnete se věcí zabývat z jiného pohledu, může být až uzdravující. Člověk se odpoutá od reality, od problému a v nejtěžších chvílích najde odpovědi, přestane žít ve strachu a úzkosti. Známým umíral chlapeček, dopředu věděli, že tu bude jen do čtyř let. To si neumím představit. Jak s tím chcete normálně žít, když víte, že ten čas je dopředu vyměřený? Můžete zešílet nebo se zabít. Dali se na víru, tu bolest si prožili, nějak zvládli a mají další děti. Je to obdivuhodné, ale víra jim pomohla přežít situaci k nepřežití.

Stihla jste si během letošní zimy alespoň trošku odpočinout?
Nedávno jsem byla pár dní ve svém rodném Špindlu, ale zase tak velký relax to pro mě nebyl. Spíš mi tam bylo trochu smutno. Právě proto, že jsem nemohla na kopec na lyže. Jen tak jsem se tam ploužila a říkala si, co tady vlastně dělám? Z okna svého bytu jsem se jen koukala na sjezdovky, jak se na nich hemžili ti mravenečci na lyžích, a bylo mi to trochu líto. A tak jsem se rozhodla, že zavolám do Vrchlabí na stadion, jestli bych si tam nemohla zabruslit, a náhodou jsem přišla na moc milého pána. Byl to přímo ředitel haly, což jsem ani netušila. Umožnil mi, že jsem asi čtyřikrát měla na hodinu celý stadion jen pro sebe – v době mezi tréninky a veřejným bruslením. Byla to prostě pecka! Zažívala jsem opravdové pocity štěstí a touhle cestou bych se chtěla vydat. Pohyb je to, co teď potřebuju. Vymyslím něco, co teď budu moct zvládnout, a jdu do toho. Musím získat zpátky ztracenou kondičku. Bude to asi delší cesta, ale já vydržím.

Michal Hrůza: Každý den není jasno, ale to neznamená, že za mraky nesvítí slunce

Prozradila jste, že potřebujete pracovat, abyste přežila. Co tedy plánujete?
Teď se opravdu strašně moc těším na tři velké dubnové koncerty, pro které jsem se rozhodla už v nemocnici, hned po operaci. Chtěla jsem se na něco těšit. Budeme hrát 7. dubna v Ostravě v Gongu, 10. dubna v Brně v Sonu a 12. dubna v Praze ve Foru Karlín. Nemůžu se dočkat. Jsem sice ještě jako moucha, ale počkejte, až vlezu na pódium. Bude to mazec, vím to. Protože stát na jevišti a hrát se svou kapelou, je pro mě to úplně nejvíc, co můžu dělat pro svou dobrou náladu a radost, a to jde ruku v ruce se zdravím. To je teď moje priorita. Chci dotáhnout celou tu nepříjemnou věc do šťastného konce. Chci udělat naprosté maximum pro to, abych už se jí nikdy v životě nemusela zabývat. Kdyby mi teď někdo řekl, že budu navždy zdravá, pokud odletím na rok na Mars, tak tady úplně všeho nechám a bez váhání se tam vydám, hned! To mi můžete věřit, ale zatím mi jen dělá dobře představa, že jsem stále především zpěvačka.

V anketě Žebřík jste se stala zpěvačkou roku, v kategorii zpěváků vyhrál Michal Hrůza, který mi říkal, že spolu chystáte písničku. Je to tak?
Míša to pořád někde říká, ale ještě jsem písničku neslyšela. Samozřejmě je to letitý kámoš a dělá skvělé věci, takže věřím, že bude hezká i ta naše píseň, ale opravdu ji nejdřív musím slyšet, než něco potvrdím. Už to plánujeme dlouho.

Vystupovala jste i na předávání cen Anděl, kde jste byla také nominovaná na Zpěvačku roku. Máte ráda hraní v živém přenosu pro televizi?
Je to náročná disciplína, protože televizní zvuk je pro mne z nepochopitelného důvodu většinou děsný. Byla jsem z toho tedy dost nervózní, ale prý to dopadlo dobře. Kolegové muzikanti mi říkali, že jsme měli skvělý zvuk nejen v sále, ale nakonec i v televizi, a že naše číslo bylo z nejzdařilejších, takže mám velkou radost. I drsnější týpci říkali, že naše píseň byla krásná a že byli dojati, takže pohoda.

Na poslední desce máte písničku od autorského tandemu Svěrák a Uhlíř, jak se vám to podařilo?
Po StarDance jsme byli na plese pro Paraple a Jaroušek Uhlíř mi v jednu ráno v Obecním domě řekl: „Anno K., já bych vám už dlouho a moc rád napsal píseň,“ tak jsem se divila, proč už to dávno neudělal. „A vy byste chtěla?“ zeptal se mě. „Samozřejmě, že bych chtěla!“ Později jsem si říkala, že to třeba bylo jen takovéto povídání v jednu ráno, nakonec mi ale opravdu poslal „demáč“ a moc se mi líbil. Posledních pět let jsem dělala na albu Světlo, které se zrovna dokončovalo, a Prokřehlá byla úplně jiná, ale tak krásná, že jsem ji tam nakonec dala na závěr alba a moc jí to tam sluší.

André Rieu: Hraji skladby, které zasáhly mé srdce

Anna K. je držitelkou pěti ocenění Anděl a čtyř hudebních cen Žebřík. Debut Já nezapomínám vydala v roce 1993, výrazný průlom pro ni ovšem znamenala až o šest let později deska Nebe, na které započala její hudební spolupráce s životním partnerem Tomášem Varteckým. Jejich autorský tandem se plně rozvinul na albu Noc na zemi následovaném v roce 2006 deskou Večernice.
V roce 2010 zpěvačka úspěšně podstoupila léčbu rakoviny prsu a poté se zapojila do dvou vlastních kampaní nabádajících ženy k včasnému vyšetření a pravidelným kontrolám. Její zkušenosti s bojem proti této nemoci se odrazily i na nahrávce Relativní čas.
Bohužel v květnu loňského roku jí lékaři objevili jiný druh rakoviny a znovu podstoupila další chemoterapie a operaci. Nejnovější album Anny K. nese název Světlo. Kolekce silných písniček vznikala ve spolupráci s Tomášem Varteckým a britskými producenty Stevem Lyonem a Jayem Reynoldsem.