RECENZE: Absolutní hudba Arcade Fire

Koncertní sestavu formace tvoří osm členů. Všichni jsou výteční instrumentalisté a všichni vládnou zpěvem. Když se to podtrhne a sečte, vzejde z toho ve výsledku náramný umělecký zážitek, na který se nezapomíná ani po letech.

Arcade Fire nastoupili na pódium tak, že prošli mezi diváky. Kráčeli uličkou, kterou pro ně vytyčili pořadatelé, pozdravili se s těmi, kteří stáli kolem ní, a když dorazili na pódium, chopili se s chutí nástrojů a mikrofonů. Úvodní Everything Now, titulní z nového alba, sice naznačila, že se bude propagovat právě ono (vyšlo loni v červenci), nicméně došlo i na písně starší, ty, které od poloviny nultých let demonstrovaly na albech originální zvuk formace.

Na koncertě měla navíc každá mnohem větší grády. Arcade Fire při jejich prezentaci využívají zvuků mnoha nástrojů, však se také mezi písněmi na pódiu často objevovali technici, kteří chystali muzikantům instrumenty, jež ve skončené písni nepoužívali. Všechny byly pro vyznění skladeb funkční a všechny byly využity naplno.

Kapela pokaždé rozehrála píseň a po několika okamžicích už celistvým zvukem zcela opanovala atmosféru v hale. Bylo to naprosto přesvědčivé, přitom melodické linky v jejích písních nejsou vystavěny tak, že zaujmou na první poslech. Nechat se nicméně takovým zvukem pohltit bylo pro většinu diváků na místě vzrušující a později i přirozené.

Zpěvák a kytarista Win Butler sahal ve svém hlasovém rejstříku pro různě barevné výrazivo a společně s instrumentální složkou tak dával skladbám neodolatelný ráz. Régine Chassagneová má zase hlas položený tak vysoko, že vlastně vytváří další nástroj. V souzvuku s Butlerovým zpěvem a vokály ostatních členů kapely pak dokonává onu absolutnost, která v hale zvedala sedící diváky z křesel a stojící uváděla bezmála do malých extází.

Písně z nového alba jsou více taneční, což mimoděk naznačila i diskotéková koule točící se pod stropem arény. Ty z předešlých desek tanečním beatem nedisponovaly, nicméně rytmus ponoukající k tanci měly. V tomto ohledu byly živé verze zvukově hezky srovnané.

Byl to strhující koncert, který se odehrával nejen na velkém pódiu, jež nemělo zadní projekci a vše doprovodné obrazové se dělo na obdélníkové LED stěně nad hlavami muzikantů (ať už šlo o záběry z pódia či náladu dokreslující), ale i na malém pódiu uprostřed haly před zvukařem. Butler i Chassagneová se na ně v závěru večera na pár okamžiků přesunuli a nevypadalo to nikterak lacině, jak se to u jiných občas děje.

Možná právě ta zadní projekční stěna chyběla k absolutní vizuální spokojenosti. Ona absolutní hudba ale v největší české hale zněla po celou dobu skvělého koncertu.

V roli předskupiny se představili srbští Repetitor. Jejich neučesaný noise rock byl dobrou předehrou pro vstup do následujícího hudebního ráje.

Hodnocení: 95%

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: