CBůh, to jen se vánek vzduchem chvěl,
to slovo prožil jsem a ašel, jak dítě poznat jsem je Fchtěl.
CBůh, to slovo znamenalo víc,
než jsem si stačil v duchu aříct, znám světa rub, chci poznat Flíc.
CBůh, snad jsem to špatně vyslovil,
snad chtěl jsem víc, než dals mi asil a padnul meč, jenž poraFnil.
CBůh, jak mohlo stát se, když jsem šel,
na co jsem to jen zapoamněl, kéž bych zas prožít znovu Fsměl.
Že GPán, to je ten, kdo k sobě Fzavolá.
GPán, to je ten, kdo lásku Fmá.
GPán, ten se smutným srdcím adovolá, s kažFdým se Gzná.
GBůh, to je to jediné, co mám,
když už tu všechno postráadám, s Ním střípky štěstí poskláFdám.
CBůh, musím být, jak mě myslel Bůh,
a vánkem zachvěje se avzduch, stanu se láskou, to jsem Fchtěl.
|
