Spát,
chviličku spát,
hlavu mít línou.
Spát,
přestat ho znát,
stejně má rád jinou.
Snít,
v polštáři skrýt
lásku uschlou jak vřes,
letošní vřes
štěstí mne nepřines,
přemýšlím dnes,
jak zítra žít.
Aspoň chviličku spát,
přestat si lhát,
že se snad mýlím,
vím,
já přece vím,
jak je to s mým milým.
Medový
hlas už mi nepoví,
že mě má rád,
proč by měl ještě dbát
o to, že bdím
a noc už je bledá,
srdce mé,
že nedá mne, nedá
chviličku spát,
chviličku spát.
Medový
hlas už mi nepoví,
že mě má rád,
proč by měl ještě dbát
o to, že bdím
a noc už je bledá,
srdce mé,
že nedá mne, nedá
chviličku spát,
chviličku spát,
chviličku spát.
|
Marie Pojkarová:
