Stojím a ruce spínám nad plamenem
vím že na bolest citů nezapomenem
a že i když nechci, tak raním znovu
a tím že beru váhu svému slovu
Nespočítám, kolikrát tnu do živého
však každou ranou dusím žár srdce tvého
a ty nikdy netušíš, čím za to zaplatíš
že odevzdáš kus sebe pro jiného
Tak často přináším bol místo pohlazení
a proto prosím za odpuštění
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.