Proč se nocí, prázdnem toulaj, se svou duší bolavou Cestou zdaj si malej tajnej sen, den je budí s obavou Kdo jim ránu dá, kdo se jim zas bude smát Jestli maj se bát, ptaj se sebe tisíckrát Proč v slzách skrývaj strach, proč pláčou zas Kluci s duší bolavou Proč se bojej říkat, táto měj mě rád Nevědí, co s tím, tak lžou Proto pláčou, do tmy pláčou V duchu ptaj se, kdo jim sílu dá Kdo jim trochu síly dá Svoje přání do snů skrývaj a do očí se nedívaj Jako stín se loudaj za štěstím a do slzí se ukrývaj Mají strach říct, táto, já jsem já, tak měj mě prosím rád Já jsem ten, kdo sám se nejlíp zná, chci žít a ne se vzdát Proč tiše pláčou k ránu na polštář, kluci s duší bolavou Proč se bojej říkat, táto, měj mě rád, nevědí, co s tím, tak lžou Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá Kdo jim trochu síly dá Utři pláč a schovej stud, vstaň a už sám sebou buď Je to snadný, vím to dávno Neutíkej pořád pryč, věř, že smát se zase smíš Tak už koukej začít žít, prostě žít Proč kluci pláčou k ránu na polštář, pro to, za co nemohou Proč choděj s láskou prosit před oltář, za svou duši duhovou Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá Kdo jim sílu dá, kdo jim trochu síly dá