Když je chl^Cap moc dlouho s^Gám, tak začne j^Cančit, opustí svůj rodnej kr^Gaj, nechce se vr^Cátit, /: a na tu chvíli potaj^Dmií všechny ž^Ceny čekaj^Dmií, to jsou ž^Ceny, ž^Dmieny, j^Gó, ž^Ceny. :/ Kdo je zná, ať potvrdí moje slova, že ho chytne za vosrdí zas a znova, /: slovo vlídný, očí zář, ladnej pohyb, hezká tvář, to jsou ženy, ženy, jó, ženy. :/ I ten nejdrsnější rváč se změní, když uslyší tichej pláč, pláč - zbraň ženy, /: bál se slzí víc než ran, a tak skončil drsnej man, to jsou ženy, ženy, jó, ženy. :/ S bouchačkou už necvičí, nad pivem visí, po barech už nekřičí tak jako kdysi, /: přestal karty hrát a pít, přestal klít, aby moh' mít ženy, ženy, jó, ženy. :/ Takhle skončí každej chlap, když skloní hlavu, nejlepší je 'sbohem' dát a zmizet v davu, /: jinak, nežli řekneš švec, sklapne zámek, spadne klec, ženy, ženy, jó, ženy. :/ Práskni do koní a jeď, než bude pozdě, vezmi roha radši hned, uteč tý hrozbě, /: mně už na to nezbyl čas, než dozněl pastorův hlas, zved' jsem závoj svý ženy, jó, ženy. :/