1. N^Dikam nespěc^Hmihám, jdu ^Emijen tak silnic^Aí, vstř^Díc hodi^Hminám, lo^Emiukám voníc^Aím. Č^Das není dnes mým ^F#mipánem, je ^Emipátek podvečer, kroky t^Dáhnou na místo z^Eminámé, ve sk^Galác^Gmih ukryt^Dé. R: Má každý z ^Eminás k^Gout zaklet^Dý, kam se vrací ^Emirád, když j^Giskry z oh^Gmiňů vylet^Dí. 2. Cejtím zvláštní vůni,řeky proud se zastaví, čistá voda v tůni mi spánky ochladí. Vzduch má smolnou příchuť z větví borovic, zde je můj malý ráj, tak vítej, vítej, vítej, jdu ti vstříc. R: 3. Stejně, jak milou tvář, i já si prohlížím, co dal dlouhý čas, co vzal, čím ublížil. Je krásné mít jistotu, že mám kam jít, malý ráj, dobře je mi, ve stínu stromů mohu snít. 2 x R: